1. Civilní řád soudní upravuje civilní sporné řízení.

11 komentáře
    1. Souhlasím. Nyní moderní štěpení procesního práva do více zákonů do budoucna bude generovat více potíží než užitku, nemluvě o tom, že dnes je o.s.ř. subsidiárním procesní úpravou vykrývající případné „mezery“ v ZZŘS, IZ, atd. Pokud místo o.s.ř. bude pouze CŘZ, tedy procesní úprava sporného řízení, pak se logicky začnou objevovat místa „bez právní úpravy“ a to vůbec nemluvím o tom, že do teď vlastně nedokážeme přesně definovat co je sporné a co je nesporné řízení. Jeden kodex procesního práva je tak žádoucí, nicméně zjevně nebude pochuti tvůrcům relativně nového ZZŘS a defakto i tvůrcům NOZ, který sám o sobě obsahuje značné množství procesu. Typický příklad za všechny jsou dnes řízení ve věcech svéprávnosti, kdy soudce kombinuje NOZ, ZZŘS a OSŘ aby vytvořil vůbec nějaký procesní rámec pro průběh řízení, kdy soudci „v zoufalosti“ stříhají ÚZtka a vytvářejí si svépomocí kompiláty pro taková řízení.




      5



      0
      1. Otázka vztahu a vymezení sporného a nesporného řízení bude nepochybně vyžadovat revizi, s čímž se ostatně počítá. Pokud jde o vztahy CŘS k ZZŘS a dalším zvláštním předpisům, odkazujeme dále na kapitolu 2.3. v části „Ideová východiska“ a na tam uvedené závěry.




        0



        0
    2. Děkujeme za názor. Tato otázka byla v rámci diskuzí nad tezemi věcného záměru řešena. Nakonec však bylo upřednostněno řešení právní úpravy oddělené, neboť jde o trend, který zde byl již nastolen přijetím ZZŘS a který zcela odpovídá i tradici sousedních právních řádů. Rakouské procesní právo, které bylo nejdůležitějším inspiračním zdrojem, obsahuje dva samostatné kodexy pro sporné a nesporné řízení (Zivilprozessordnung a oddělný Außerstreitgesetz). Podobný přístup lze nalézt též v právní úpravě německé (Zivilprozessordnung a oddělený Gesetz über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit), ale též i v nedávno rekodifikované právní úpravě Slovenska (civilný sporový poriadok a oddělený civilný mimosporový poriadok).




      2



      1
  1. Nikde v návrhu není důsledně řešeno doručování písemností soudu účastníkům.
    Nyní přece platí speciální lahůdky, kdy se zcela vážně doručuje účastníku do vlastních rukou (jen adresátovi) s poznámkou „nevracet, vložit do schránky, uložit jen 10 dní.
    A pak dle o.s.ř. je písemnost doručena i v případě, že adresát nemá v místě ani poštovní schránku. Tedy se adresát o písemnosti vůbec nedozví.
    Pokud mají soudy problém s doručováním, tak nechť je každému občanu ČR zřízena ze zákona datová schránka a umožněn přístup k ní. Pak bude vše dokonale čisté. Všichni budou k zastižení.




    2



    4
      1. Vyřešit problém „lidí, kteří si nerozumí s výpočetní technikou“ (nebo lidí bez internetu) bych viděl jako jednoduchý. Rozšířil bych služby na CZECHPOINTu o nahlížení do své datové schránky. V praxi by prostě zaměstnanec pošty řekl, co ve schránce vidí. A na mobilní telefon by mohla chodit SMS s upozorněním. Nebo by orgány veřejné moci mohly zasílat cestou: DS – > SMS upozornění + volitelně by mohl člověk nastavit, zda mu mají doručit ještě domů (tedy že pošta dopis vytiskne). Za mě neprůstřelné. Nechodí se někdo dívat do DS (ať již na počítači nebo na pobočce pošty)? Má mít fyzickou poštovní schránku nebo aspoň mobil. Není podle mě možné kvůli pár lidem, kteří z nějakého důvodu nejsou ochotní být zastižitelní, obětovat svižnou justici. Vždyť na tom současném ne/doručovacím paskvilu jde protáhnout řízení na roky.




        1



        0
  2. Občanské právo hmotné se vydalo cestou koncentrace úpravy do jedné normy a procesní právo se ubírá cestou opačnou, což mi připadá nelogické. Dle mého názoru se zvláštní úprava nesporného řízení neosvědčila. Vzhledem k obrovskému nárůstu právních informací by normy měly být koncipovány tak, aby obdobné situace byly pokud možno řešeny jednotným způsobem. Cílem by nemělo být dělat z práva disciplínu nepřehlednou, ale naopak takovou, ve které se bude občan v běžném životě orientovat, což mu umožní právo dodržovat.




    3



    0
  3. Byl bych velice pro to, aby si tvůrci CŘS vzali za své pravidlo „co paragraf, to nadpis“. Touto cestou šel např. současný trestní zákoník a díky tomu je velice jednoduchý na orientaci i pro člověka, který se s ním seznamuje poprvé. Příkladem špatné legislativní praxe je současný občanský zákoník – nadpisy spíše absentují, nerozlišují se důsledně skupinové (rubrikové) nadpisy a nadpisy jednotlivých paragrafů, uměle se dělí paragrafy, aby vyhověly pravidlu „co paragraf, to max. 2 odstavce“ atd. Ani současný OSŘ není v tomto směru vhodným příkladem – viz např. § 45 nebo 49 OSŘ. Legislativní praxe se ustálila na tom, že platí, že nadpis u jednotlivého paragrafu ruší předchozí skupinový (rubrikový) nadpis. Skupinové (rubrikové) nadpisy nad citovanými paragrafy jsou tak obsolentní (k seskupení více tematicky spojených paragrafů má docházet rozdělením zákona na díly, ne pomocí nadpisů).

    Vím, že jde spíše o legislativně technickou věc, která se ještě nebude ve fázi věcného záměru příliš řešit, ale rád bych tímto apeloval na maximální srozumitelnost zákona pro jeho čtenáře. Toho lze docílit již ve fázi věcného záměru přehledným a rozumným rozdělením zákona na jednotlivé části, v legislativní fázi pak respektováním pravidla „co paragraf, to nadpis“.




    2



    0

Napsat komentář