28. Strany jsou povinny nechat se zastoupit advokátem (advokátský spor), s výjimkou řízení před okresními soudy ve věcech, v nichž hodnota předmětu sporu nepřesahuje částku 50 000 Kč, a v řízení o stížnosti proti usnesení okresního soudu v takové věci. V řízení o žalobě na obnovu a pro zmatečnost jsou strany povinny nechat se zastoupit vždy bez ohledu na hodnotu předmětu sporu.

Základní koncepční otázkou týkající se zastupování zmocněnci je rozsah povinného zastoupení advokátem. V současné úpravě je požadavek povinného zastoupení advokátem předepsán pouze pro dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 OSŘ).

Český přístup k povinnému zastoupení je užší, než je tomu kupř. v Rakousku nebo v Německu. Rakouský ZPO předepisuje v § 27 (s tam stanovenými výjimkami) povinné zastoupení mj. pro řízení před opravnými soudy, pro prvostupňové řízení před zemskými soudy, jakož i pro řízení před okresními soudy, pokud hodnota sporu přesahuje částku 5000 Euro. Německý civilní řád soudní v § 78 požaduje povinné zastoupení advokátem pro řízení před zemskými soudy, popř. též před vrchními zemskými soudy. Rovněž v řízení před Spolkovým soudním dvorem platí povinné zastoupení; zde je navíc úprava přísnější, neboť strany se musí nechat zastoupit některým z advokátů schválených (připuštěných) k zastupování před tímto soudem.

S povinným zastoupením advokátem počítal rovněž vládní návrh CŘS 1937. Podle § 25 odst. 1 mělo platit, že „strany jsou povinny dáti se ve sporech zastupovati advokáty před krajskými soudy a přede všemi soudy vyšší stolice (spor advokátský)“. Další ustanovení toto pravidlo prolamovalo výjimkami. Důvodová zpráva k tomu konstatovala: „Zásadou o nuceném zastupování nebylo hnuto přes to, že v novější době ozývají se v literatuře ostré hlasy proti zákonnému stanovení povinnosti stran dáti se zastupovati advokáty. Osnova, podržujíc tuto zásadu, nečiní tak ovšem snad proto, aby bylo zaručeno jakési hmotné zabezpečení stavu advokátského, nýbrž činí tak v zájmu soudnictví samého. Neboť není pochybnosti o tom, že součinnost advokátů může přispěti značně jak k usnadnění celého jednání, tak i k nalezení správného rozhodnutí. Při tom ovšem nutno předpokládati, že advokáti také jen v tomto smyslu svou součinnost budou chápati a ji vyvíjeti. S druhé strany ovšem nelze na této zásadě lpěti bezvýjimečně; dlužno od ní upustiti tam, kde lze dosáhnouti vzpomenutého účelu v tom kterém případě i bez součinnosti advokátovy, a kde by strany, jsouce přes to nuceny dáti se zastupovat advokátem, mohly právem toto donucování pociťovati jako obmezování své osobní volnosti.“

Věcný záměr se přiklání k rozšíření povinného zastoupení advokátem nad rámec současné úpravy i na řízení před vrchními a krajskými soudy; povinné zastoupení se navrhuje i pro řízení před okresními soudy, přesahuje-li hodnota sporu částku 50 000 Kč (zhruba dvojnásobek průměrné mzdy), tj. jde-li o závažnější věci z hlediska jejich hodnoty. Počítá se samozřejmě s tím, že v paragrafovém znění může být toto pravidlo doplněno o výjimky (např. povinné zastoupení advokátem se nebude týkat osob s právnickým vzděláním); to je běžný přístup i shora zmíněných zahraničních úprav. Pro účely věcného záměru, který pouze vytyčuje základní zásady budoucí úpravy, však není nutno do takových podrobností zacházet.

Výslovně se však uvádí výjimka z povinného zastoupení pro řízení o stížnosti, pokud hodnota předmětu sporu nepřesáhla 50 000 Kč. V těchto věcech neplatí povinné zastoupení ani v prvním stupni, a proto pokud by se strana musela nechat zastoupit advokátem jenom pro účely stížnostního řízení, řízení by se tím z hlediska času a nákladů jenom komplikovalo; bránilo by se tím rychlému a pružnému vyřízení stížnosti, o něž věcný záměr usiluje.

Hledisko hodnoty předmětu sporu se neuplatní u žalob na obnovu a pro zmatečnost. Jde o prostředky nápravy, které prolamují právní moc a jsou svou povahou natolik složité, že vyžadují vždy povinné odborné zastoupení.

37 komentáře
    1. Pokud bude prosazena povinnost nechat se zastoupit advokátem ve sporech s částkou vyšší než 50.000,- Kč, v odvolacím řízení, tak by do nového o.s.ř. mělo být přidáno právo osob s příjmy nižšími než průměr na advokáta přiděleného soudem. Jinak by se jednalo o zjevnou nerovnost mezi občany s podprůměrnými příjmy a těmi s nadprůměrnými. Okolnost, že spor se vede o částku vyšší než 50.000,- Kč nedokazuje domněnku, že navrhovatel je schopen si zaplatit advokáta sám.




      8



      1
      1. Tedy další náklady státního rozpočtu? Nemělo by být cílem MSp zjednodušení natolik, aby proces zvládl i podprůměrný občan? Navíc osoba nezastoupená advokátem by měla mít nadále (doufám, že s tím návrh počítá) právo na poučení o procesních právech a povinnostech přímo soudem.




        6



        0
  1. … vůli. Z hlediska stran se tak řízení stává dražším a omezuje se jejich svoboda volby. Přitom to, že zastoupení stran advokátem pomůže soudu, zdaleka neplatní bezvýjimečně, advokát často může spor protahovat, protože je pro něj zdrojem zisku. Tato změna by případně měla být mnohem přesvědčivěji argumentována, protože jinak to skutečně na první pohled působí trochu jako „nahrávka“ advokátní komoře.




    23



    1
  2. Z „PRAKTICKÉ PŘÍRUČKY K PODMÍNKÁM PŘIJATELNOSTI“ ESLP z roku 2011 (http://www.echr.coe.int/Documents/Admissibility_guide_CES.pdf) a v ní uvedené judikatury ESLP vyplývá,

    že „Stěžovatelé jsou povinni vyčerpat pouze ty prostředky nápravy, … a které mohou podat sami, …“ (odstavec 52),

    že „… není účinným prostředkem nápravy prostředek, který není přímo dostupný stěžovateli, nýbrž závisí na uvážení jiné osoby.“ (odstavec 53),

    že „Nemohou být brány v úvahu prostředky, jejichž použití závisí na volném uvážení veřejných představitelů, a které tak nejsou stěžovateli přímo dostupné.“ (odstavec 73).

    ——————————————————————

    1. Proto namítám, že povinné právní zastoupení v nové i současné právní úpravě odporuje judikatuře ESLP.

    2. Pokud by přesto bylo zákonem stanoveno povinné právní zastoupení (ať už by byl důvod jakýkoliv, obzvlášť „… činí tak v zájmu soudnictví samého. Neboť není pochybnosti o tom, že součinnost advokátů může přispěti značně jak k usnadnění celého jednání, tak i k nalezení správného rozhodnutí …“ – nejedná se o veřejný zájem, ale o „zjednodušení“ práce státu), pak musí též náklady na povinné právní zastoupení hradit stát.




    7



    2
    1. Evropský soud pro lidská práva zastoupení advokátem nevyžaduje, ale před podáním stížnosti je potřeba vyčerpat všechny vnitrostátní opravné prostředky. Když vnitrostátní soud odmítne opravný prostředek, protože stěžovatel není zastoupen advokátem, může to být problém. Z vlastní zkušenosti jsem zjistil, že takovou stížnost Evropský soud pro to odmítne.
      S advokáty mám tu zkušenost, že mi často nechtějí vyhovět v tom, co chci soudu sdělit. Jednání s nimi jsou pro mě velmi stresující. Jediné řešení tohoto stavu vidím v zrušení povinného zastupování, protože jinak se budou, podle mého názoru, jejich služby stále zhoršovat.




      6



      1
  3. Moderní právní řád musí být koncipován tak, aby každý člověk by měl mít možnost obstarat základní záležitosti bez pomoci advokáta. Právo a spravedlnost jsou tu pro lidi. Pokud je procesní či hmotné právo natolik složité, že je nezbytné mít advokáta i na základní věci, pak je to zásadní vada právní úpravy. Tu nelze hojit tím, že přikážeme lidi brát si advokáty. Je zkrátka nutné právo napsat a justici organizovat tak, aby advokát nutný nebyl. Pokud stát přikáže lidem mít brát si advokáta i na takto malé spory, prakticky tím rezignuje na jednu ze svých základních funkcí.

    Advokátní přímus jde opačným směrem, než jsou aktuální trendy v západní Evropě, kde je naopak snaha justici otevírat a zpřístupňovat.

    Domnívám se, že ve společnosti, která má tendenci stále více otázek upravovat zákonem, a současně má tendenci stále více věcí řešit přes soudy, nemá advokátní přímus místo.




    37



    3
    1. Povinnost nechat se zastoupit advokátem je poněkud zvrácená, kdy řada advokátů se řídí obyčeji a nikoliv právem a zastupují pouze pro to, aby získali palmáre. Jedná se prakticky o to, ABY BYLA PROTĚŽOVÁNA ELITNÍ SORTA PODNIKATELŮ NA ÚKOR PRÁV JEDNOTLIVÝCH OBČANŮ, kteří se raději nechají zastopit tzv. obecnými zmocněnci,(zdarma) kteří mají mnohem větší právní povědomí než samotní advokáti a soudci. To považuje stát touto novelou O.S.Ř. za ulehčení své práce. Nebude respektován žádný zákon, pokud si to soudce bude přát. Zde platí, že vrána vráně, oči nevyklove . Stát se snaží z lidí udělat bezprávní jedince bez možnosti, aby si smi hájili svá práva.
      Je prokázáno, že advokáti těžce nesou ty porážky od obecných zmocněnců a proto brojí proti nim. Takováto novela jednoznačně prokazuje neůctu k právům obyčejných lidí zřízením ILUMINÁTŮ s balamucením o tom, že právě státu jde o blaho lidí. Pokud novela projde v tomto znění, JE DŮVODNÉ BÁT SE TOHO, ZDA ŽIVOT
      I NADÁLE BUDE NÁŠ .
      Jak kolega předestřel. Pokud stát trvá na zástupu advokátem , je na něm , aby byl hrazen státem, jelikož mnoho lidí nemá na to, aby si advokáta mohli dovolit s přehnanými finančními nároky na jejich palmáre. Jak jsem již předestřel obecný zmocněnec vykonává zastoupení klienta bez nároku na honorář s mnohem větším úspěchem než samotný advokát s hodinou sazbou 1500-5000,- Kč za hodinu




      4



      2
      1. JEŠTĚ BYCH CHTĚL PODOTKNOUT, ŽE BY MĚLI SOUDCI BÝT PLNĚ ODPOVĚDNI ZA SVÁ ROZHODNUTÍ. Tímby se se měl navrhovatel o.s.ř. řídit a ne odebrat lidem základní právo brát se za svá práva a ne jako v japonské „pohádce“ pořídit si POKÉMONA V ROLI ADVOKÁTA.




        1



        1
      2. Je faktem, že mnozí “ právníci “ se dívají na obecné zmocněnce jako na něco nepřípustného, ale je třeba si uvědomit, že každý má právo na spravedlivý proces a ten není dán tím, že bude zastoupení advokátem povinné. Je zde 15 000 advokátů a ti potřebuji uplatnění. Problém je ten, že ne každý je ten, který tomu klientovi jednoznačně říká pravdu, např. že spor nemá naději na úspěch apod. NV exekučních věcech je to dané tím, že když je povinný s noha exekucemi, tak málokterý advokát jej bude zastupovat, protože nabyde dojmu, že to nemá význam. Samozřejmě u směnek, kde je zaručen úspěch, tak je to něco jiného, ale u problematických věcí advokáti vzhledem k velké konkurenci pro ně maličkosti neřeší, ale pro občana je každý spor velký bez ohledu na výši.




        3



        0
  4. Dobrý den.

    Rozhodně nesouhlasím s návrhem omezit v civilním procesu sporným stranám možnost zastoupení a rozhodně nesouhlasím s koncepcí nařídit sporným stranám povinnost, aby jejich spor byl POVINNĚ zastupován advokátem.

    Obecně, z povahy soukromého práva vychází svoboda stran určit, jaká práva a jaké povinnosti strany ujednají a pro případ uplatnění práva v soudním řízení je svobodou stran určit, jakým způsobem která strana svůj spor povede. Toto je rize soukromoprávní kategorie. Povinné zastoupení kýmkoliv, byť advokátem, hrubým a zcela nepřípustným způsobem zasahuje do subjektivních práv osob, výrazně omezuje a prodražuje dostupnost a vymahatelnost práva.

    Zákonodárce zde není od toho, aby v soukroměprávních vztazích (v civilním procesu) nařizoval stranám, jakým způsobem (byť na procesní rovině) se kdo má domáhat u soudu svých práv. To by pak mohl zákonodárce rovnou uložit, že soudy budou v civilním řízení projednávat jen „některé“ žaloby podle „nějakého“ kritéria (např. jen spory nad 50.000,- Kč…). Celý tento zamýšlený koncept je naprostý nesmysl a hrubý zásah do práva stran vést svůj spor podle vlastní úvahy.

    Nad to, je zde právní předpis, který ukládá straně povinnost za zahájení řízení zaplatit soudní poplatek (Tj. cenu za to, že řízení bude zahájeno. Cenu za to, že strana může své subjktivní právo uplatňovat určitým způsobem. Toto je ekonomický aspekt civilního procesu – za zaplacení soudního poplatku stát v rámci soudní moci poskytuje „placenou“ službu, jejíž výstupem je soudní rozhodnutí). Pakliže stát omezí osobám subjektivní právo vést svůj spor podle vlastní úvahy (uložením povinnosti povinného zastoupení advokátem), zjevně dojde k tomu, že strany začnou více využívat alternativní možnosti – rozhodční řízení, kde však je rovnost stran a dostupnost práva?

    Rozhodně je na místě, aby ve VEŘEJNÉM procesu (např. ve věcech trestních) bylo uloženo povinné zastoupení. Rozhodně NENÍ na místě, aby v SOUKROMÉM procesu stát omezoval a reguloval procesní práva sporných stran uložením povinnosti, že spor za stranu nutně (výlučně) povede zástupce – advokát. Uložení povinnosti povinného zastoupení advokátem civilní řízení rozhodně nezrychlí ani nezlevní. Jediným efektem bude bohužel snížení dostupnosti vymahatelnosti práva.

    Dále:
    – kritérium podle hodnoty sporu (např. do a nad 50.000,- Kč), to je absolutní nesmysl, kdo to vymyslel?
    – kritérium podle věcné příslušnosti (tj. u Okresního/Obvodního soudu, či Krajského soudu atp…), toto také není spravedlivé, neboť např. určité věci jsou uplatnitelné výlučně jen u Krajského soudu (směnky, pracovněprávní věci, práva z duševního vlastnictví, průmyslová práva, autorská práva, věci týkající se obchodních společností…) čímž se opět automaticky zasahuje do svobody/práva strany vést svou věc podle své úvahy.

    Závěrem. Stát poskytuje „placenou službu“ osobám, za účelem vymahatelnosti subjektivních práv, za účelem dostupnosti práva, za účelem dosahování a udržení spravednosti i v rámci „soukromoprávních“ vztahů. Cenou za tuto „placenou službu“ je soudní poplatek (případně správní / místní poplatek). Pakliže stát poskytuje službu vymahatelnosti práva „za úplatu“ a nad to ještě uloží stranám povinnost, aby jejich spor povinně vedl advokát (tj. za úplatu), tím stran domáhající se svých práv hradí za jednu službu cenu 2x (tj. státu za soudní poplatek, tj. advokátovi za to že stát nařídí že je to nutná podmínka sporu). Toto je velmi nespravedlivé! Nesouhlasím!

    Ať si stát zvýší soudní poplatky za civilní proces, pakliže je k tomu ekonomický důvod. Ale omezovat způsob uplatnění práva u soudu – promiňte, to je zvěrstvo!

    S úctou a pozdravem Mgr. Ing. Zdeněk Hájek




    23



    3
  5. Plně souhlasím s panem Mgr.Ing.Zdeňkem Hájkem a dalšími komentujícími, že nařízení povinného zastoupení advokátem v civilním řízení by bylo hrubým a zcela nepřípustným zásahem do práva občanů vést svůj spor dle vlastní úvahy.
    Sdružení akcionářů a vkladatelů České republiky, jehož jsem předsedou, pomáhá občanům získat odškodnění za ztráty ve vytunelovaných investičních fondech. Za dvacet let naší činnosti jsou naše zkušenosti s advokáty velice špatné. Tam, kde jim žalobci zaplatili a nechali se zastupovat, byly výsledky nakonec podstatně horší, než když se s naší bezplatnou pomocí soudili sami nebo se nechali zastupovat funkcionáři sdružení jako obecnými zmocněnci. Stát proto nemá právo nařizovat občanům, aby se nechali zastupovat advokáty, když jim nemůže zaručit, že ti advokáti je budou zastupovat lépe, než by to dokázali oni sami nebo s obecnými zmocněnci. Takové nařízení by bylo naprosto nedemokratické, v hrubém rozporu s lidskými právy.
    Nejedná se tedy jen o to, že na povinné zastupování advokátem by mnozí občané neměli peníze. Hlavně jde o to, že kvalita takového zastupování advokátem není vůbec zaručena a to ani v případě, že jde o advokáta renomovaného, jak by naše sdružení mohlo na jisté deset let se táhnoucí kauze dokázat.
    Odvolávat se na povinné zastupování advokátem v Německu či Rakousku je pochybné. Připomíná to doby, kdy jak byly věci řešeny v Rusku, tak musely být i u nás. My máme svoje demokratické tradice již od dob Jana Husa, v posledních staletích prosazované T.G.Masarykem či Václavem Havlem. Z nich plyne, že občan má právo si svůj osud v prvé řadě určovat sám, nikoliv nějaká vrchnost, stojící nad ním. Znamená to, že i svůj právní spor má občan právo vést si sám, pouze když uzná za vhodné, může vedení svěřit obecnému zmocněnci či advokátovi. Porušení tohoto práva by bylo návratem do totality.
    Pokud se navrhovatelé povinného zastupování advokátem domnívají, že počet žalob je příliš vysoký a vyžaduje regulaci z ekonomických důvodů, potom řešení spočívá ve zvýšení soudních poplatků za civilní proces, nikoliv v omezování způsobu uplatňování práva u soudu, jak v závěru svého komentáře uvádí pan Mgr.Ing.Hájek.

    Vladimír Skalický, předseda Sdružení akcionářů a vkladatelů České republiky




    6



    5
    1. Nemyslím si, že je zvýšení soudních poplatků řešení. Tím se jen obyčejným lidem vzdálí vymahatelnost práva, neboť zaplatit soudní poplatek řekněme 5.000,- Kč, může být pro běžného člověka velmi problematické. Navíc neví-li, zda jen nevyhodí zbytečně peníze, když mu pak dlužní uteče do insolvence a dostane 30%..
      Jinak souhlasím, že povinné zastoupení advokátem, určené jen hodnotou sporu je nesmysl. Když budu mít splatnou směnku na 80.000,- Kč + uznání dluhu s ověřeným podpisem, co na tom potřebuji za právní zastoupení??
      V případě, že se v průběhu řízení ukáže, že účastník není schopen adekvátně reagovat, neboť je věc například natolik technicky natolik složitá, že jí účastník nechápe, nechal bych soudu možnost, požadovat od něj zastoupení advokátem.




      0



      0
    1. Nikoliv, podle navrženého pravidla platí, že hranicí je „hodnota předmětu sporu“ nikoliv „peněžitá částka“ či „peněžité plnění“. Pravidlo tak dopadá i na žaloby s nepeněžitým plněním, kde se vychází z hodnoty tohoto nepeněžitého plnění. K určení hodnoty předmětu nepeněžitých sporů se bude věnovat jurisdikční norma (k tomu viz tezi č. 300).

      Zároveň upozorňujeme, jak se ostatně píše v odůvodnění bodu 28 výše, že jde zatím jen o teze a případné výjimky z pravidla pro osoby s právnickým vzděláním budou řešeny až v paragrafovaném znění.




      0



      1
      1. Ještě doplňuji, že pokud by měl účastník právnické vzdělání, také není důvod, aby byl povinně zastupován advokátem. Bylo by paradoxní, pokud by advokát musel být zastupován advokátem. Z povinného zastoupení advokátem by měla být alespoň stanovena výjimka, jako je tomu v současnosti při podání dovolání – viz § 241 odst. 2, 3 OSŘ.




        1



        0
  6. Domnívám se že požadavek na zastoupení advokátem je naprosto nesmyslný a porušuje svobodu stran řídit proces dle svého uvážení. Je zřejmé, že povinné zastoupení advokátem bude způsobovat průtahy oproti zastoupení interním právním specialistou nebo samotnou zúčastněnou osobou. Zájem advokáta jde ve valné většině případů před zájmem klienta. To vede k více úkonům v řízení a spory se protahují a prodražují.

    Je mnoho typů sporů, které nevyžadují velké odborné znalosti. Např.: vyplnit návrh na vydání platebního rozkazu a doložit k němu potřebné listiny zvládne i středoškolák, a je dosti subjektů, které posílají plaťáky svépomocí. Pokud je následně podán odpor a žalobce si netroufá, může si kdokoliv služby advokáta doobjednat.

    Současný návrh advokátního přímusu jen povede k nedostupnosti práva pro méně majetné a k odcizení justice běžným lidem a ke kabinetní justici. Rovněž soudce by styk s obyčejnými lidmi mohl osvěžit a připomenout jim, že za soudními případy jsou skutečné příběhy a skuteční lidé, kteří třeba v době podání žaloby byli mladí a krásní a v době vyhlášení rozsudku již jejich mládí uteklo do dáli.

    S úctou MD




    7



    0
  7. Doporučuji nahradit povinné zastoupení advokátem mnohem přísnější povinností soudu poučovat strany o jejich procesních právech a povinnostech. Soud by měl primárně směrovat strany k meritornímu vyřešení sporu. Právě snaha minimalizovat počet rozhodnutí založených na formálních důvodech by měla být základním cílem nové úpravy (viz např. zamítavé rozsudky v určovacích žalobách z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu apod.).




    2



    1
  8. Namísto toho, aby MSp revidovalo současný advokátní přímus, který – např. v řízeních před NSS – je formalistickým přežitkem, jde na ruku advokátní lobby i v civilních sporech. Je třeba si uvědomit, že na odpovědnosti stran, zda a kým se nechají ve věci zastoupit. Mnohdy poučený laik (nezastoupený účastník) zmůže více než renomovaný advokát s dvou- nebo trojciferným ev. č.




    3



    0
  9. Vážení přátelé, já nemám právnické vzdělání a Ústavní soud již několikrát moje podání odmítl jen proto, že jsem nebyl zastoupen advokátem. Jsem přesvědčen o tom, že každý člověk by měl mít příležitost účastnit se soudního řízení sám a na vlastní zodpovědnost. Jestli se na to někdo necítí, může se nechat zastoupit advokátem dobrovolně.
    Chtěl bych se domáhat jen takových práv a uvádět jen taková tvrzení, která mi dávají smysl. Je pro mě velmi stresující, když advokát za mě u soudu uvádí něco, co mi smysl nedává nebo se mnou nesouhlasí. Za takových podmínek se nemohu mých práv domoci.
    Jestli jsou nějací chudí advokáti, kteří si chtějí tím, že mě budou zastupovat vydělávat na živobytí tak bych byl ochoten jim zaplatit za to, že mě zastupovat nebudou a já se budu moci soudního řízení účastnit nezastoupený advokátem.




    1



    1
    1. Povinné zastoupení před NS a ÚS já naopak vnímám jako potřebné a smysluplné, vzhledem k povaze jejich činnosti. Než se spor dostane k Ústavnímu soudu, už předtím prošel celou soudní soustavou a skutkové otázky by již měly být vyřešeny. ÚS řeší nejsložitější právní otázky a je proto nutné, aby podání obsahovalo vysoce erudovanou právní argumentaci.

      Naopak u prvostupňového a odvolacího soudu je potřeba především vylíčit a zjistit skutkový stav. Právní posouzení je především věcí soudu samotného (podle zásady „soud zná právo“).




      5



      1
  10. Vidím, že jde o sporné téma. Možná by celé věci pomohlo, pokud by se ministerstvo podělilo o podklady a data, na základě kterých padlo toto rozhodnutí. Například, jaká je mezi veřejností poptávka po povinném zastoupení advokátem, nakolik je veřejnost spokojena se službami advokátů, jaká je spokojenost s cenou právních služeb, či jaké jsou hlavní důvody, pro které si lidi advokáty nenajímají.

    Pak by bylo jistě možné diskutovat fundovaněji.




    5



    0
    1. Dalším podkladem by mohla být analýza, zda samotné soudy chápou kvalifikované zastoupení jako pomoc pro rychlejší a efektivnější prosazování spravedlnosti. Jsou samozřejmě případy notorických podatelů nejasných a zjevně nesmyslných návrhů, které by advokát zřejmě nesepsal, nebo by podatele v jeho právním zájmu patřičně usměrnil. Tyto situace by se ale měly řešit procesně jinak. Například tím, že se k takovému podání nebude za určitých okolností přihlížet a podatel bude jen neformálně o osudu podání vyrozuměn. V některých případech však evidentně advokátní zástupce skutečně procesní situaci (nyní) účastníka pouze zhoršil (toto hodnocení je samozřejmě omezené subjektivním pohledem na věc, protože nejsou známy pokyny klienta advokátovi).




      0



      0
  11. Připojuji se k vyčerpávajícím komentářům kolegů, viz výše. Přiznávám se, že i s ohledem na své zkušenosti s procesem soudních řízení nevidím jediný relevantní důvod, proč v novém kodexu zavádět institut povinného zastoupení advokátem u všech soudních instancí. Ve zkratce:
    – zrychlí se tím či zefektivní práce soudů a soudní řízení? Nevidím důvod, proč by to tak mělo být. Nevidím z praxe žádný rozdíl mezi spory, kde byly strany právně zastoupeny, a kde nikoli. K tomu je nutné dodat, že advokát ani nemusí být motivován k rychlému a efektivnímu ukončení sporu
    – jsou všichni advokáti odborníky na civilní proces? Se vším respektem se obávám, že nikoliv, příslušnost k advokátní komoře touto zárukou není
    – bude mít povinné zastoupení advokátem vliv na náklady stran v soudním řízení? Nepochybně, tyto náklady se výrazně zvýší, a to dle věcného záměru i u de facto bagatelních věcí
    Na druhou stranu, akceptuji a považuji za pochopitelné, že ve výjimečných případech (typu podání ústavní stížnosti apod.) toto kritérium smysl má, opravdu by ale nemělo být aplikováno v běžných sporech.




    4



    0
  12. Zavedení povinného zastoupení advokátem v rozsahu, jak je navrhováno není v souladu se zásadou procesní ekonomie, která usiluje o co největší rychlost řízení a co nejnižší náklady. Dle našich dlouhodobých zkušeností povinné zastoupení advokátem nepovede k proklamovaným cílům, tj. k urychlení řízení a dosažení soudního rozhodnutí s přiměřenými náklady.

    Zastoupení advokátem by mělo být zachováno jako možnost, nikoliv jako povinnost. Pouze ve výjimečných, zákonem stanovených, případech by se mělo jednat o povinné zastoupení (např. v dovolacím řízení, avšak se zachováním stávajících výjimek – viz níže).

    Koncepce povinného zastoupení advokátem není přínosem pro osoby fyzické, ani osoby právnické. Argumentace uvedená níže bude vedena z pohledu obchodních společností (dále jen „společnosti“), které mají bohaté zkušenosti s civilním řízením a se zastupováním ze strany advokátů.

    Odůvodnění výhrad k návrhu:

    • Řada společností si v průběhu let vytvořila vlastní právní oddělení s vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci v oboru právo (jsou často advokáty), kteří se specializují na řízení před soudy. K tomuto kroku přistoupily i proto, že z ekonomického hlediska je neúnosné využívat výhradně externích právních služeb.
    Interní právníci disponují detailní znalostí svého zaměstnavatele a jsou schopni hájit jeho zájmy mnohdy lépe a rychleji než externí právníci (advokáti), kteří tyto interní znalosti logicky postrádají.
    Pokud by došlo k přijetí návrhu povinného zastoupení advokátem, pak budou tyto společnosti nuceny vynakládat značné finanční prostředky i v situacích, kdy si jsou schopny zajistit procesní obranu za mnohem nižší náklady. Případný „přísudek“ je většinou pouhým zlomkem vynaložených nákladů na advokáty.

    • Společnosti bezpochyby budou nadále využívat služeb advokátů/advokátních kanceláří, se kterými mají dlouhodobě dobré zkušenosti a které poskytují právní služby na vysoké úrovni. Nicméně společnosti musí postupovat s péčí řádného hospodáře a v „méně důležitých sporech“ (např. s nižším finančním plněním) by docházelo k tomu, že i přes úspěch v soudním sporu by společnosti vynakládaly vyšší částky na právní zastoupení, než kterých se domůžou u soudu (jak uvedeno v předchozí odrážce).
    Bezpochyby by docházelo k tomu, že by společnosti důkladně zvažovaly, zda se budou domáhat svých práv soudní cestou, nebo zda raději dlužné částky či jiná práva tzv. nebudou vymáhat soudně. Potažmo by návrhem na povinné zastoupení mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, resp. práva na přístup k soudu dle čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
    • Povinné zastoupení advokátem může být překážkou pro řadu účastníků sporu, především pro fyzické osoby (např. na straně žalující). Ti si až v průběhu sporu mohou uvědomit, že stávající advokát je pro ně příliš drahý, nebo se spor v průběhu doby stal natolik nákladným, že už na další služby nebudou mít finanční prostředky a tyto fyzické osoby budou požadovat přerušení řízení s tím, že si musejí najít levnějšího advokáta atp.
    A mohou soudy odepřít tento požadavek na změnu advokáta? Nebo by tím znemožnily dotčenému účastníku přístup k soudu? Tím bude naopak docházet k oddalování soudního rozhodnutí, a to nejen pro žalobce, ale i pro stranu žalovanou (např. společnost, pro kterou tato situace bude spojena s dalšími výdaji – další soudní jednání, komunikace s novým advokátem protistrany atd.).

    • Povinné zastoupení advokátem, ve vší úctě k advokátskému stavu, není dostatečnou zárukou urychlení řízení.
    Letité zkušenosti bohužel dokládají, že velký počet sporů je záměrně komplikován samotnými advokáty. Ti skrze procesní obstrukce oddalují kýžené soudní rozhodnutí, případně jsou motivováni počtem hodin/úkonů právní služby a není v jejich zájmu rychlé skončení soudního sporu. Tím zároveň narůstají náklady i druhé straně (společnosti).
    Za vhodnější považujeme takovou změnu osř, kdy odměna strany, která měla ve věci úspěch, by byla vyšší v případě, že tato strana (včetně jejího případného advokáta) nečinila procesní obstrukce a činila procesní kroky tak, aby soud mohl rozhodnout v přiměřené době, a rovněž i v situaci, kdy druhá straně činila procesní obstrukce.
    • Pokud je jedním z cílů návrhu předejít nekvalitním podáním účastníků sporu, kteří nejsou právně zastoupeni, pak je možné, aby byla soudu stanovena možnost vyžadovat na účastníkovi sporu doplnění podání s tím, že pokud nedojde k nápravě v přiměřené době, bude účastníkovi ustanoven advokát (obdobně jako dnes § 30 osř). I zde je vhodnější forma možnosti ustanovení advokáta soudem (třeba i se stanovením krátkých lhůt, aby nedocházelo k nechtěným průtahům), než povinné zastoupení advokátem.
    Praktické poznatky ze současné soudní praxe poukazují na to, že nejsou výjimečné situace, kdy strany, přes opakované výzvy soudu a rovněž přes to, že jsou zastoupeny advokátem, výzvě nevyhoví a podání nedoplní kýženým způsobem. Lze si položit otázku, nakolik je pravděpodobné, že se na tomto stavu něco změní, když by mělo být zastoupení advokátem povinné.
    • Za relevantní považujeme požadavek na zachování povinného zastoupení v mimořádných případech, např. v rámci dovolacího řízení (současná úprava § 241 osř), obdobně i ustanovení § 30 odst. 1 zákona o ústavním soudu či ustanovení § 105 soudního řádu správního, opět však s výjimkami pro osoby mající právnické vzdělání.
    Závěr:

    Je nezbytné, aby navrhované znění bodu 28. věcného záměru bylo přinejmenším doplněno o výjimky, např. povinné zastoupení advokátem nebude vyžadováno u osob s právnickým vzděláním, u společností se zaměstnanci s právnickým vzděláním, společností, za něž jedná osoba s právnickým vzděláním apod.




    11



    0
  13. Plně souhlasím s paní Hlaváčkovou. Jen doplňuji , že pokud platí teze, že je zde rovnost stran, není žádný důvod, aby si strana nemohla rozhodnout jestli chce se hájit sama, nebo pomocí svého právníka (např. „podnikového právníka“) nebo pomocí osoby,které věří anebo s pomocí advokáta. Jde o právo dané strany. Není žádný důvod, proč by měl zákonodárce takto zasahovat do soukromého práva. Upozorňuji na to, že advokát neznamená nutně kvalitnější znalost podstaty a předmětu sporu a tedy lepší postavení strany sporu. Je mnohdy dost těžké -např.složité technické záležitosti, nebo souvislosti – advokátovi vysvětlit. Navíc, je zde i ohled na finanční možnosti strany sporu. Proč najímat advokáta, který je třeba lacinější, ale méně schopný, když je dotyčná strana schopna spor vést sama a odpovědně. V neposlední řadě – nějak jsem si nevšiml, že by zde byla analýza, kolik by bylo potřeba advokátů pro současně vedené spory dle daného kritéria , jinak řečeno, jestli je dost advokátů k dispozici. Jejich nedostatek může vést k dalšímu a dalšímu prodlužování sporů. (Prostě nebudou stíhat). Pokud ovšem není záměrem zákonodárce stranám komplikovat přístup k právu a tím snížit počet sporů.




    2



    0
  14. Odkazuji na anketu mezi soudci ohledně vlivu zastoupení advokátem na průběh řízení, ze které je patrné, že advokáti často spor spíše komplikují a vyhrocují. Trendem by mělo být přibližování práva běžným lidem, srozumitelnost a jasnost výkladů, nikoliv zatemňování do té míry, že se v tom neorientují ani profesionálové. CŘS by měl naopak posílit pozici odborníků na dohody, nikoliv na konflikty. Zastupování před soudem není pouze právní disciplína, ale i činnost vyžadující zkušenosti v psychologii, komunikaci a dalších vědních disciplínách. Proto zužování problematiky zastupování na právní profesi advokáta je špatné.




    2



    0
  15. Zde je mimojiné nezbytné zachovat ustanovení § 26 OSŘ nejen odst. 1. V opačném případě by nastal rozpor s mezinárodním právem. Rovněž tak není vyjasněno, jakým způsobem bude vypočtena hodnota sporu u sporů nepeněžního charakteru. Právnickým osobám je nezbytné zachovat zastoupení podnikovým právníkem (pověřeným statutátním zástupcem), v podnikatelské sféře jsou žalovány prostřednictvím jednoduchého EPR formuláře částky výrazně převyšující 50.000 Kč. Rovněž tak fyzické osoby musí mít svobodu volby, u nemajetných jednoznačný, snadno uplatnitelný nárok na bezplatné zastoupení. Návrh tohoto ustanovení se nejeví vůbec šťastným, argumentace rakouskou úpravou zcela neodůvodněná ve vztahu k úpravám většiny zemí EU, ve kterých je trend zcela opačný – směřující k otevřenosti justice, nikoli podléhání advokátní lobby.




    2



    0
  16. Zcela souhlasíme s předchozími námitkami kolegů a zejména s námitkami Nadace BOHEMICA. V otázce tohoto neakceptovatelného ustanovení doplňujeme, že vypuštěním ust. § 26 odst. 1 a 6 o.s.ř. by došlo k nepřijatelnému rozporu s mezinárodním právem, jak již judikoval Nejvyšší soud ČR (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. Cpjn 202/2013).
    „Pro právni postavení odborových organizací je charakteristické, že se – kromě ustanovení čl. 20 a 27 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. a změněné ústavním zákonem č. 162/1998 Sb.) a Listiny základních práv Evropské unie (za podmínek stanovených v čl. 51 a násl. této listiny) – řídí především mezinárodními smlouvami, které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat a které jsou součástí českého právního řádu (a ve smyslu čl. 10 Ústavy mají „přednost před zákonem“); jde zejména o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. 11. 1950 a na ni navazující protokoly (uveřejněna sdělením č. 209/1992 Sb.), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (uveřejněn pod č. 120/1976 Sb.), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (uveřejněn pod č. 120/1976 Sb.), Evropskou sociální chartu ze dne 18. 10. 1961 (uveřejněna pod č. 14/2000 Sb. m. s.), Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat ze dne 9. 7. 1948 (uveřejněna pod č. 489/1990 Sb.) a Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat ze dne 1. 7. 1949 (uveřejněna pod č. 470/1990 Sb.). Ustanoveními občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) o právnických osobách a spolcích se odborové organizace řídí (srov. též § 3025 odst. 1 obč. zák.) jen subsidiárně (v rozsahu, v jakém nelze použít mezinárodní smlouvy) a přiměřeně (v rozsahu, v jakém to neodporuje povaze odborových organizací).
    Z výše uvedeného (pro otázku řešenou tímto stanoviskem) mimo jiné vyplývá, že každý má právo zakládat „bez předchozího schválení“ na ochranu svých zájmů odborové organizace a přistupovat k nim (stát se jejich členem), přičemž výkon tohoto práva nesmí být omezován (s výjimkou omezení, jež jsou stanovena zákonem a jež jsou „nutná v demokratické společnosti v zájmu národní nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“), že odborové organizace vznikají nezávisle na státu, že odborové organizace mají právo „vypracovávat své stanovy a pravidla, zcela svobodně volit své zástupce, organizovat svoji správu a formulovat svůj program“, přičemž „veřejné orgány se zdrží jakéhokoliv zásahu, který by omezoval toto právo nebo zabraňoval jeho zákonnému vykonávání“, a že odborové organizace „nepodléhají rozpuštění nebo pozastavení činnosti administrativní cestou“. Odborová organizace brání zájmy (zejména hospodářské a sociální) svých členů a vykonává další činnosti uvedené v jejích stanovách nebo jiných pravidlech, které přijala, jakož i provádí další „program“, který odborová organizace schválila o předmětu své činnosti. Zmíněná hlediska je samozřejmě třeba uplatnit také při řešení procesněprávní otázky, jaké jsou předpoklady k tomu, aby odborová organizace mohla v občanském soudním řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
    Směrodatná je tu pouze skutečnost, že jde o právnickou osobu, která byla zapsána do spolkového rejstříku jako odborová organizace; jakékoliv další zkoumání jejího právního postavení nebo vyšetřování jí vykonávaných činností by představovalo nepřípustné zásahy do právního postavení odborových organizací, upraveného, zaručeného a garantovaného zejména výše uvedenými mezinárodními smlouvami a právním řádem České republiky“.
    Argumentace k navrhovanému ustanovení č. 28 jen a pouze oporou v rakouské a německé právní úpravě je značně irelevantní. Odůvodnění navrhovatele je opřeno o značné nepřesnosti, neboť např. dle německé právní úpravy většinu sporů rozhodují soudy typu Amtsgericht, rozhodující spory do 5.000,00 EUR či spory rodinného práva, bez povinného zastoupení advokátem, rovněž tak platí pro spory právnických osob bez limitu).
    Navrhované znění ustanovení č. 28 považujeme za zcela nepřijatelné a omezující právo přístupu k soudu jak pro fyzické, tak právnické osoby.




    4



    0
  17. Je skandální, že v 21.století vůbec někdo (ministerstvo) něco takového navrhl. Ani Habsburkové, dokonce ani Hitler, neupřeli právo českému člověku se hájit před soudem sám. Celý problém spočívá v úplatě za zastupování a snaze ČAK dosáhnout téměř feudálních pořádků v republice; tj. přisvojit si výhradní právo na zastupování u soudu a eliminovat zastupování ZDARMA kýmkoliv jiným. ČAK má zhruba přes 10 tisíc členů, právníků v Česku je však, odhadem, přes 80 tisíc.
    Uzákoní-li se navrhované, dva až čtyři miliony lidí se ocitnou outlaw. Uvedu příklad – spor o 100 tis Kč (což může být například spor o ojeté auto, spor z úrazu, spor o stavbu zdi nebo koupě vadné elektroniky – prostě spor, který se může týkat kohokoliv). Průměrná mzda je cca 28 tis., medián je cca 25 tis., to bere zhruba polovina všech zaměstnanců. Normální rodina s příjmem mediánu běžně vyjde. Taková rodina však rozhodně nemá nárok na bezplatné zastupování u soudu. Bude-li se soudit ve sporu o 100 tis, pak advokátovi dle tarifu při standardních deseti úkonech zaplatí 68 tis. A to už je problém (nehledě, že může být odvolání atd.), taková rodina se soudit nebude, a pokud bude, riskuje vážné existenční problémy. Systém není nastaven, aby dva miliony lidí měli nárok na bezplatné zastupování, a jsem přesvědčen, že ČAK by byla jako první proti tomu.
    Když tu navrhovanou úpravu vezmete doslovně, pak kupříkladu ani docent právnické fakulty nebude moci zastupovat ve sporu svoji manželku.
    Pro srovnání se podívejme na lékaře. I oni mají lékařskou komoru. Ale každý lékař (tj. i nečlen komory) má přímo povinnost poskytnout pomoc, vidí-li, že je pomoc zapotřebí; anebo, požádá-li někdo o pomoc. Požádá-li vás, jak právníka (je jedno jestli ve státní správě či podniku) soused o pomoc ve sporu např. s autobazarem, budete muset pomoc odmítnout. Jen řeknete „sorry jako“.
    Ve 21.století by povinné zastoupení mělo býti omezeno na minimum. Svéprávní lidé jsou schopni rozpoznat, potřebují-li zastoupení, a sami si vybrat, koho chtějí, aby je zastupoval.




    5



    0

Napsat komentář