105. Přiznáním pomoci s náklady je strana ve stanoveném rozsahu: a) osvobozena od placení soudních poplatků a záloh na náklady důkazu; b) osvobozena od náhrady nákladů státu; c) osvobozena od složení jistoty za náhradu nákladů; d) osvobozena od složení jistoty za náhradu újmy z předběžného opatření; e) oprávněna žádat, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Přiznání pomoci s náklady nemá vliv na povinnost k náhradě nákladů protistraně. Pokud je strana, které byla přiznána pomoc s náklady, povinna nahradit protistraně náklady řízení, nahradí je bez soudního poplatku a stát protistraně soudní poplatek vrátí.

Toto pravidlo shrnuje účinky pomoci s náklady. Byť je pomoc s náklady koncipována komplexně, neznamená to, že by strana, která o ni dosud nežádala, nemohla ad hoc žádat jen osvobození od určitého nákladu, např. od zálohy na náklady důkazu. V takovém případě by se osvobození posoudilo jen jako předběžná otázka při rozhodování o určitém nákladu, neboť jeho význam by byl omezen jen na tento náklad. Tomu odpovídá formulace pravidel o jednotlivých nákladech (např. „Zaplacení zálohy soud neuloží v rozsahu, v němž strana splňuje podmínky pro přiznání pomoci s náklady.“).

Oproti současnému stavu se bezplatné právní zastoupení pro zjednodušení a s ohledem na preferenci zastoupení advokátního omezuje na advokáta. Ostatně jiné osoby v praxi většinou nepřicházejí v úvahu.

Pravidlo o soudním poplatku je inspirováno čl. 122 odst. 1 písm. c) švýcarského ZPO a řeší problém, kterého se dotkl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2933/15. Ústavní soud vyjádřil názor, že osvobození od soudních poplatků nedává příliš smysl, má-li osvobozená, avšak neúspěšná strana hradit soudní poplatek zaplacený protistranou. Nesprávně však tíhu soudního poplatku ponechal na protistraně. Věcný záměr se pokouší o řešení přiměřenější. Stát by tedy za osvobozeného nesl soudní poplatek bez ohledu na to, zda by jej měl osvobozený platit jako poplatník nebo nahradit protistraně.

Jeden komentář
  1. Úprava poplatkové povinnosti a její moderace by měla být výhradě svěřena zvláštnímu zákonu a řešena ve zvláštním řízení.
    Problematika SOP je jiná, než spor a OSŘ z podstaty věci nemůže všechny zvláštnosti poplatkové povinnosti postihnout.
    Soudce by tedy neměl suplovat správce poplatku a měl by se žalobě věnovat teprve po vyřešení poplatkové povinnosti.
    Poplatková povinnost a placení nákladů řízení také mohou mít jiná kritéria pro benefity a úlevy a jde i o jiný charakter povinnosti (veřejná, tj. placená fisku x soukromá, tj. placená osobě).
    Soud by proto neměl v civilním řízení o osvobození od SOP vůbec rozhodovat.

Komentáře jsou uzavřeny.