143. Listiny, kterých se strany v přednesech dovolávají, lze předčítat, jen nejsou-li soudu známy nebo jde-li o jejich doslovné znění

4 komentáře
  1. Navrhovaný postup může bránit v efektivním posouzení věci. Proč by mělo být umožněno předčítány doslovného znění listiny a vyloučeno použití sumarizace faktů z takového dokumentu? Takto pojatý přístup bude nutit účastníky předčítat celé listiny, které považují za důkaz svého tvrzení.

  2. Jasné porušení principu procesní ekonomie. Předně, rozsáhlé listiny mají být soudu i stranám známy před jednáním, nikoli aby se s nimi všichni seznamovali až při jednání. Pro jednání musí vyhovovat souhrny a případné on-line verze dokumentů s možností hledání v nich.

    1. Představa, že soudu jsou známy všechny listiny, které účastník (strana) předloží je bláhová. Pokud by byl soud povinen se seznámit se vším (typicky obsahově obsáhlé obchodní podmínky, provozní řády, přílohy smluv o postupování pohledávek, technické dokumentace apod.), pak by se řízení neúčelně protáhlo. Je naopak vždy na straně, aby vysvětlila co je z listiny významné a co by měl soud vzít v potaz a na protistraně, aby v listině nalezla to, co podporuje její skutkovou verzi. Při přípravném roku by se měly tyto nejasnosti vyřešit. Tady (v této části) ale zřejmě nejde primárně o dokazování.

  3. Jde o možnost (arg. „lze předčítat“), nikoliv o povinnost. Cílem ustanovení je naopak soudní řízení zrychlit, aby strany nevyužívaly čtení listin, které jsou ostatním zúčastněným známy, k vytváření zbytečných průtahů.

Komentáře jsou uzavřeny.