160. Aby soudce mohl řádně splnit povinnosti uvedené v bodech 156 až 158, může zejména: a) vyzvat strany, aby se k jednání dostavily osobně; b) nařídit straně, aby předložila listiny či jiné důkazní prostředky, které má k dispozici a kterých se sama strana nebo protistrana dovolávala; c) opatřit další listiny či jiné důkazní prostředky, jsou-li k dispozici; d) nařídit ohledání věci, ustanovit znalce a předvolat svědky, jejichž výslech lze podle průběhu řízení očekávat.

V uvedeném ustanovení se zrcadlí tzv. modifikované pojetí projednací zásady, jak je známo rakousko-německému modelu procesní úpravy. Civilní sporné řízení předpokládá aktivního soudce s dobrou znalostí jak právních předpisů, tak i procesního spisu, jenž prostřednictvím vhodně kladených otázek a upozornění vede strany k tomu, aby učinily veškerá pro rozhodnutí podstatná skutková tvrzení a označily k jejich prokázání důkazy; účelem je, aby rozhodnutí vycházelo z pravdivě a úplně zjištěného skutkového stavu. Vedle skutkových otázek probírá soud se stranami rovněž právní stránku věci. Úprava nahrazuje dosavadní pojetí poučovací povinnosti podle § 118a OSŘ, jež se v uvedeném světle jeví jako nedostatečné. Pravidlo pod bodem 160 pak uvádí demonstrativní výčet opatření, za jejichž přispění může soud dotazovací a upozorňovací činnost řádně plnit.

Žádný komentář