174. Předmětem dokazování jsou stranami tvrzené skutečnosti, které jsou pro právní posouzení věci významné a jsou mezi stranami sporné. Předmětem dokazování mohou být rovněž zkušenostní poznatky.

Úvodní pravidlo vymezuje pozitivně předmět dokazování. Předmětem dokazování jsou vždy skutečnosti, nikoliv právní normy (s výjimkou cizího práva). V civilním sporném řízení je v souladu se zásadou projednací na stranách, aby rozhodné skutečnosti uvedly do řízení; soud nemůže provádět dokazování ke skutečnostem, které žádná ze stran nepřednesla. Tím se však nebrání tomu, aby soud založil rozsudek také na skutečnostech, jež žádná ze stran netvrdila, ale které jinak vyšly v řízení najevo, např. ze spontánní svědecké výpovědi.

Nikoliv všechna skutková tvrzení jsou předmětem dokazování. Podání důkazu vyžadují jenom ta z nich, která zůstala sporná, tj. nebyla doznána nebo se na ně nehledí, jako by byla doznána (viz dále pod bodem 175 a násl.), a která jsou zároveň právně významná pro právní posouzení věci. Právně významné jsou takové skutečnosti, které odpovídají znakům skutkové podstaty právní normy, jež má být aplikována. Žalobce musí rozhodné skutečnosti odůvodňující jeho nárok uvést v žalobě; neučiní-li tak ani přes výzvu soudu, bude jeho žaloba bez dalšího zamítnuta, neboť soud by jí pro neúplnost rozhodných skutkových tvrzení nemohl vyhovět, ani kdyby byla prokázána pravdivost skutkových tvrzení v žalobě uvedených. Podobně pokud se žalovaný neomezuje jenom na popírání, ale uplatňuje námitky, musí úplně uvést skutečnosti rozhodné pro posouzení námitek. Obdobně to platí pro protinámitky atd. To vše pokrývá obecná formulace bodu 174.

Skutečnostmi jsou také obecné zkušenostní poznatky z nejrůznějších oblastí lidského života, vědy či techniky, které soud využívá při hodnocení důkazů. I ony mohou být předmětem dokazování, pokud nejsou obecně známé, a nespadají tedy pod pravidlo vyjádřené v bodu 178. D. Leipold ve svém příspěvku předneseném na sympoziu Nový český civilní řád soudní pro třetí milénium, konaném v Brně ve dnech 22. až 23. března 2017 (Leipold, D. Beweisbedürftigkeit, Beweismaβ und Beweislast im Zivilprozeβ, s. 1), považuje za účelné, aby při vymezení předmětu dokazování byly vedle skutečností uvedeny právě také obecné zkušenostní poznatky. V tomto směru je pravidlo vyjádřené v bod 174 doplněno. Pochopitelně ohledně nich bude mnohem častěji než u skutkových tvrzení stran platit, že mají povahu skutečností obecně známých, a proto nebudou předmětem dokazování.

Pozitivní vymezení předmětu dokazování v bodu 174 je dále doplněno o další pravidla, z nichž vyplývá, kdy není důkazu zapotřebí.

Žádný komentář