175. Skutečnosti stranou tvrzené nepotřebují důkazu, pokud byly protistranou v průběhu řízení výslovně doznány. Soudní doznání může strana odvolat pouze tehdy, pokud prokáže, že doznání neodpovídá pravdě. V takovém případě soudní doznání pozbývá účinnosti.

Současný občanský soudní řád zcela postrádá úpravu soudního doznání; nevšímá si jeho významu pro vymezení předmětu dokazování (skutková tvrzení, která byla doznána protistranou, nevyžadují důkazu), ani předpokladů jeho účinného odvolání (doznání je nepravdivé). Praxe tak mnohdy tápe, jak má hodnotit chování strany nezatížené důkazním břemenem, která nejprve některá skutková tvrzení jejího odpůrce označí za nesporná, ale posléze své doznání odvolá a naopak tvrzení protistrany popře. Vzhledem k absenci pravidel pro takovou situaci nezbývá, než změnu stanoviska strany posoudit v rámci volného hodnocení důkazů. Tento stav však patrně není příliš uspokojivý, neboť hodnocení důkazů je věcí vnitřního přesvědčení soudce; v zájmu předvídatelnosti předpokladů a následků, jakož i v zájmu rovnosti je však vhodnější upravit doznání a jeho odvolání normativně, a nenechávat je jenom na volné úvaze soudu při hodnocení důkazů. Z tohoto důvodu se v bodu 175 formuluje soudní doznání podobně jako v § 288 německého ZPO, v § 266 rakouského ZPO nebo v § 265 vládního návrhu CŘS 1937. Soudní doznání má dva zásadní účinky: za prvé, doznané skutečnosti nevyžadují důkazu, za druhé, odvolání doznání je možné jenom za úzce vymezených podmínek.

Rakouské procesní právo zná také mimosoudní doznání a doznání učiněné mlčky. Mimosoudní doznání má stejné účinky jako doznání soudní. Rozdíl je v tom, že u mimosoudního doznání je nutno jeho existenci a obsah nejprve dokázat. Mimosoudním doznáním je nejenom takové, které bylo učiněno mimo jakékoliv řízení, ale lze za něj považovat rovněž doznání učiněné v jiném řízení, ať již civilním, trestním, či dalším. Tzv. mlčky učiněné doznání, ať již soudní nebo mimosoudní, je představováno kupř. situací, kdy žalovaný tvrzení žalobce výslovně nedoznal, avšak za základ svých přednesů využije žalobcova tvrzení, nebo uvádí taková tvrzení, která jsou s v souladu s přednesy žalobce. Věcný záměr mimosoudnímu doznání nepřiznává stejné postavení jako doznání soudnímu. Fakt, že strana mimo proces něco doznala, může mít pro závěr soudu o skutkovém stavu samozřejmě podstatný význam, ale neznamená, že by taková skutečnost neměla být dokazována. Mlčky učiněné doznání zase zatěžuje řízení – již ve fázi vymezování předmětu dokazování – složitým posuzováním toho, zda skutečně lze z chování strany usuzovat na to, že přednesy odpůrce uznává, či nikoliv. Z tohoto důvodu věcný záměr počítá pouze s výslovným soudním doznáním.

Žádný komentář