177. Vychází-li z dosavadních výsledků jednání nebo dokazování zcela jasně najevo, že skutečnost ve sporu stranou doznaná je nepravdivá, není soud tímto doznáním vázán. Doznání nemá účinky ani tehdy, je-li opak doznané skutečnosti obecně známý nebo soudu známý z jeho úřední činnosti. Obdobně to platí i pro skutečnosti, které nebyly protistranou popřeny.

Skutkový základ rozsudku ve sporném řízení ovládaném projednací zásadou spočívá nejen na skutečnostech zjištěných procesním dokazováním, ale také na skutečnostech doznaných a nepopřených. Zatímco součástí procesního dokazování je volné hodnocení toho, zda skutkové tvrzení strany je pravdivé, či nikoliv, skutečnosti doznané a nepopřené předmětem dokazování ani volného hodnocení soudem nejsou. Přesto však může z ostatního dokazování vyjít jednoznačně najevo, že doznání je nepravdivé, popř. to může být soudu známo z jeho úřední činnosti apod. Jedním z rozdílů liberálního a sociálního pojetí civilního procesu je postoj k takovému nepravdivému doznání. V liberálním pojetí se preferuje volnost stran, které mohou „nakládat“ prostřednictvím nepravdivého doznání skutkovým stavem, v sociální koncepci se naopak upřednostňuje pravdivé zjištění skutkového stavu, a proto není soudce takovým doznáním vázán. Věcný záměr, jenž spočívá na sociální koncepci civilního procesu, vychází z pojetí uvedeného na druhém místě. Nepravdivým doznáním není soudce vázán; není proto nucen položit takové doznané skutečnosti za základ svého rozsudku, a neplatí pro něj ani zákaz dokazování takových skutečností.

Žádný komentář