181. Byla-li již sporná skutečnost předmětem dokazování v jiném soudním řízení, lze výjimečně z tohoto řízení využít jako důkazní prostředek protokol o jednání nebo písemný znalecký posudek a od nového dokazování upustit, jestliže: a) obě strany se tohoto řízení účastnily a i. ani jedna ze stran nenavrhne výslovně opak, nebo ii. důkazní prostředek již není k dispozici; b) s tím výslovně souhlasí strany, které nebyly na tomto soudním řízení zúčastněny.

Navrhuje se převzít pravidlo, jež bylo do § 281a rakouského ZPO vloženo novelou z roku 1983 a do uvedené podoby ještě změněno novelou z roku 1997. Nutno podotknout, že se tak stalo navzdory námitkám části odborné literatury (k nim viz Rechberger, W. H. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozeβgesetzen. 3. Band. 2. vydání. Wien : Manz, 2004, s. 641–642). Zmíněné ustanovení v zájmu hospodárnosti omezuje zásadu přímosti v subjektivním smyslu (podle níž soudce smí přihlédnout pouze k důkazům, které byly před ním vykonány v průběhu řízení, a pouze tyto důkazy hodnotí) tím, že umožňuje využít výsledků dokazování dosažených v jiném soudním řízení. Ve vztahu k alternativě a. i. se v citovaném komentáři dovozuje, že jí nebyl nijak dotčen princip tzv. materiální přímosti (dokazování by se mělo zásadně provádět těmi důkazními prostředky, které představují bezprostřední pramen poznání skutečnosti, jež je předmětem dokazování). Proto je použití protokolu o jednání nebo znaleckého posudku z dřívějšího řízení nepřípustné v každém případě tehdy, jestliže lze od přímého dokazování očekávat vyšší důkazní sílu. Při zachování tohoto omezujícího interpretačního přístupu lze navržené pravidlo akceptovat. Výjimečnost postupu podle tohoto pravidla ostatně první věta – na rozdíl od rakouské úpravy – výslovně zdůrazňuje.

Žádný komentář