182. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazních prostředků provede. Důkazní návrh může odmítnout zejména: a) má-li jím být prokázána skutečnost, která není pro právní posouzení věci významná, b) bylo-li by dokazování nadbytečné, neboť skutečnost, která jím má být prokázána, již podle vnitřního přesvědčení soudu byla prokázána, c) nelze-li mít po pečlivém zvážení všech okolností rozumné pochybnosti o tom, že důkazní návrh má pouze řízení protahovat, a provedení důkazu by způsobilo podstatné průtahy v řízení.

Ustanovení v souladu s ustálenou judikaturou ukládá soudu povinnost rozhodnout o důkazním návrhu, a demonstrativně vypočítává typické situace, kdy důkazní návrh odmítne. Písmeno c) je inspirováno současným zněním § 275 odst. 2 rakouského ZPO.

Žádný komentář