183. Soud může výjimečně nařídit důkaz i bez návrhu, jestliže z přednesů stran, z výsledků jiného dokazování nebo z obsahu ústního jednání vychází najevo, že může přispět k objasnění skutkového stavu.

Důležitou součástí materiálního vedení řízení je oprávnění soudce provést důkaz, který žádná ze stran nenavrhla. V tomto ohledu moderní civilní řády soudní modifikují ryzí podobu projednací zásady, která svazovala ruce soudci tím, že jej činila závislým na důkazních návrzích stran, a bránila tak pravdivému a úplnému objasňování skutkového stavu. Obdobné pravidlo obsahuje také § 120 odst. 2 OSŘ, v němž se provedení důkazu ex officio podmiňuje potřebností takového důkazu ke zjištění skutkového stavu a tím, že takový důkaz vyplývá ze spisu. Tuto textaci nelze považovat za zdařilou. Prvá podmínka nedává rozumný smysl, neboť vždy – nejen v případě dokazování, k němuž soud přistupuje z moci svého úřadu – platí, že dokazování bude provedeno jenom tehdy, je-li potřebné k objasnění skutkového stavu. Druhá podmínka odpovídá tomu, co je navrženo, avšak jeví se vhodnějším rozvést situace, z nichž může existence jiného důkazního prostředku vyplynout.

Věcný záměr zároveň zdůrazňuje výjimečnost takového postupu; primární je aktivita stran, soud k dokazování z vlastní iniciativy přistupuje jenom podpůrně. Zejména v advokátských sporech nebude takového postupu mnohdy vůbec zapotřebí, resp. postačí jiné formy materiálního vedení řízení (dotazy, upozornění).

Žádný komentář