19. Vztahují-li se účinky rozhodnutí, o něž v řízení jde, podle povahy právního vztahu jednotně na všechny společníky, tvoří tito společníci jednotnou stranu. Jsou-li někteří společníci ve sporu nečinní, působí účinky procesních úkonů těch společníků, kteří jsou ve sporu činní, i na ně. K uzavření smíru, vzdání se nároku a jeho uznání je třeba souhlasu všech společníků. Odporují-li si procesní úkony společníků, vezme soud za základ dalšího postupu ten procesní úkon, jenž se zdá všem společníkům příznivější.

Ani vymezení nerozlučného společenství v § 91 odst. 2 OSŘ nelze považovat za zdařilé. Skutečnost, že se (rozuměno konečný) „rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky“, je charakteristická pro oba druhy společenství. V případě nerozlučného společenství jde však o to, že rozsudek musí znít vůči všem nerozlučným společníkům jednotně.

Je zřejmé, že taktéž v případech nerozlučného společenství musí mezi společníky existovat určitý právní poměr. Ten může vyplývat buď přímo z povahy uplatněného hmotněprávního nároku (např. určení existence nájemního vztahu mezi spoluvlastníky předmětu nájmu a nájemcem), nebo bude dán konstitutivní povahou rozsudku v řízení vydaného (např. při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví). Návrh ovšem vychází z toho, že bližší kritéria vymezující případy nerozlučného společenství by neměl zákon uvádět. Jejich stanovení má být přenecháno právní vědě a soudní praxi.

Věcný záměr se pokouší řešit problematiku odporujících si procesních úkonů nerozlučných společníků po vzoru § 12 odst. 2 vládního návrhu CŘS 1937, resp. podle tzv. principu příznivosti (Günstigkeitsprinzip) známého též rakouské procesní vědě a praxi.

S ohledem na to, že nerozluční společníci tvoří jednotnou stranu, může úkon jednoho z nich odvrátit nepříznivé následky opominutí jiného. To neplatí v případě smíru, vzdání se nároku nebo jeho uznání, neboť účinky těchto procesních úkonů by mohly působit k tíži jiných účastníků.

Žádný komentář