194. Každá strana nese důkazní břemeno ohledně skutkových předpokladů jí příznivé právní normy.

Tato věta vyjadřuje ve stručné podobě základní pravidlo dělení důkazního břemena, které se uplatní vždy, není-li zvláštních pravidel. Současný občanský soudní řád výslovnou úpravu postrádá, což v praxi mnohdy vede k tápání, intuitivnímu rozhodování, či k závěrům, které „zjevují“ rozdělení důkazního břemena mezi strany tak, jako by přímo vyplývalo z konkrétního ustanovení hmotného práva, ač z něj nic takového není možno dovodit, popř. které jsou očividně nesprávné (např. využívání dávno překonané a na hlubokém omylu spočívající tzv. negativní teorie dělení důkazního břemena).

Takto formulované základní pravidlo ukládá straně, která uplatňuje právo (nárok), důkazní břemeno ohledně skutečností odpovídajících znakům skutkové podstaty právní normy toto právo zakládající (tzv. základní či nároková norma). Namítá-li protistrana, že toto právo vůbec nevzniklo, že posléze zaniklo, nebo že je nelze prosadit, nese důkazní břemeno ohledně skutečností odůvodňujících takové námitky. V textu předpisu není nutné toto rozvinutí základního pravidla uvádět, neboť v souladu s poznatky teorie civilního procesu je lze bez jakýchkoliv pochybností dovodit ze shora uvedené formulace. Stručné vyjádření má rovněž tu přednost, že nebrání dalšímu možnému vývoji názorů na dělení důkazního břemena.

Na to, zda jde o právní normu příznivou jedné nebo druhé procesní straně, nelze usuzovat jenom z formulace právního předpisu; je nutno využít všech interpretačních metod, včetně teleologických a axiologických hledisek. Základní pravidlo je při zachování tohoto přístupu obecně použitelné i na ta ustanovení, při jejichž formulaci zákonodárce na dělení důkazního břemena nepomyslel.

Není rovněž zapotřebí vysvětlovat, co znamená formulace, podle nějž „strana nese (objektivní) důkazní břemeno“. Tento obrat vyjadřuje, k tíži které strany má soud rozhodnout, pokud byly vyčerpány veškeré možnosti dokazování, a soud ani po hodnocení důkazů nemůže učinit závěr, že určitý znak skutkové podstaty byl prokázán, nebo vyvrácen. Za tohoto neobjasněného skutkového stavu soud uplatní tzv. negativní fikci, tj. rozhodne tak, jako by znak skutkové podstaty právní normy, ohledně nějž stranu tížilo důkazní břemeno, byl dokazováním vyvrácen.

Žádný komentář