198. Odepře-li třetí osoba bezdůvodně předmět předložit, lze ji k jeho předložení donucovat ukládáním pořádkových pokut. Nepředloží-li bezdůvodně předmět protistrana, pokládá se skutečnost, která jím měla být dokázána, za doznanou.

Navržená ustanovení představují obecnou úpravu ediční povinnosti. Úprava je na rozdíl od té současné podrobnější. Vyjasňuje mj. i to, že povinnost předložit listinu nebo jiný předmět má nejen strana zatížená důkazním břemenem, která důkazní návrh učinila, ale také její odpůrce. Ediční povinnost je vyloučena ve stejných případech, v jakých by mohl svědek odepřít svědectví; právo odepřít vydání listiny nebo jiného předmětu z důvodu povinnosti mlčenlivosti je kryto obecným pravidlem o nutnosti respektovat povinnost mlčenlivosti. Rozdíl v důsledcích nepředložení listiny nebo předmětu ohledání vyplývá z rozdílného postavení třetí osoby a strany. Stranu nelze sankcionovat majetkovými pokutami, ale pouze procesně. Navržená sankce přitom vychází ze zkušenostního předpokladu, že pokud někdo nepředloží listinu, přestože ji má k dispozici a nic jejímu předložení nebrání, velmi pravděpodobně se obává nepříznivých důsledků, které by z ní vyšly najevo.

S povinností stran poskytovat součinnost při dokazování souvisí také tzv. sekundární břemeno tvrzení, jež reaguje na situaci, kdy strana zatížená důkazním břemenem a břemenem tvrzení vůbec nemůže do řízení rozhodné skutečnosti uvést, protože nastaly ve sféře protistrany nebo jsou protistraně známy a může je do řízení uvést. Oporu pro uložení sekundárního břemena tvrzení straně nezatížené důkazním břemenem představuje bod 156; viz jeho formulace „aby vůbec (strany) poskytly veškerá vysvětlení nutná k tomu, aby skutkový základ věci byl pravdivě zjištěn“. Vymezení předpokladů, za nichž lze takové břemeno straně uložit, se ponechává na právní vědě a praxi.

Žádný komentář