220. Důkaz sporné právně významné skutečnosti lze podat také výslechem stran.

Novelizace občanského soudního řádu, provedená zákonem č. 30/2000 Sb., učinila z důkazu výslechem stran ve sporném řízení pouze subsidiární důkazní prostředek, jehož lze využít jenom tehdy, pokud spornou skutečnost nelze prokázat jinak. Tím se odklonila od předchozího pojetí, v němž byl výslech stran chápán jako plnohodnotný důkazní prostředek. Že jde o krok zpět, vyplývá mj. ze srovnání s opačným vývojem rakouského civilního procesu. V něm byl od přijetí civilního řádu soudního výslech stran chápán jako podpůrný důkazní prostředek; ostatně takto k němu přistupoval také vládní návrh CŘS 1937 (viz § 373 odst. 2). Po mnoha desítkách let zkušeností s uplatňováním této úpravy se rakouský zákonodárce rozhodl v roce 1983 subsidiaritu výslechu stran odklidit. Tím došla uznání skutečnost, že výslech stran má pro nalezení pravdy ústřední význam, neboť to jsou především strany, jimž jsou rozhodné skutečnosti nejlépe známy. Na okolnosti, že v řízení sledují vlastní zájmy, a nemusí proto vypovídat nezaujatě, není přitom nic neobvyklého ani nepřekonatelného. S podobným problémem se lze setkat často také u svědků, a je možno se s ním v rámci volného hodnocení důkazů dostatečně vypořádat. Tyto důvody lze považovat za správné; věcný záměr civilního řádu soudního se proto hodlá navrátit k výslechu stran jakožto plnohodnotnému důkaznímu prostředku. Ostatně má-li dokazování umožňovat dosažení skutkových zjištění, která se co nejvíce blíží pravdě, není koncepčně správné konstruovat některý z důkazních prostředků tak, aby toto úsilí mařil.

Strana může navrhnout důkaz nejen svým vlastním výslechem, ale především výslechem protistrany. To může velmi podstatně přispět k objasnění skutkového stavu. Ani zde se nepřebírá další omezení dosavadní úpravy, jež umožňovalo straně překazit svůj výslech tím, že k němu nedala souhlas. Stranu, která má být k důkazu vyslýchána, nelze samozřejmě k tomu, aby vypovídala, donucovat pomocí pořádkových pokut tak, jako kupř. svědka. Takové počínání však lze dostatečně ocenit v rámci volného hodnocení důkazů.

Důkaz výslechem stran lze pochopitelně nařídit i z úřední povinnosti, tak jako jiné důkazy. Nic proto nebrání tomu, aby k určité skutečnosti byly k důkazu vyslechnuty obě strany; to je věcí návrhu stran nebo úvahy soudu. Stejně tak se nepředepisuje, zda k výslechu strany soud přistoupí na samotném začátku dokazování, nebo později. I to je záležitostí vedení řízení, která se ponechává na soudci vzhledem ke konkrétním okolnostem každé věci.

Žádný komentář