227. Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud zpravidla po slyšení stran jednoho nebo několik znalců.

Na rozdíl od dosavadního stavu se za prostředek objasňování odborných otázek pokládá znalecký důkaz podaný soudem ustanoveným znalcem, a nikoliv odborné vyjádření, které má povahu pouhého listinného důkazu. Ostatně obdobnou náhražku nelze nalézt ani v civilním řádu soudním rakouském či německém.

Zcela záměrně se upouští od dosavadního § 127a OSŘ. Znalec je pomocným orgánem či spolupracovníkem soudu a nahrazuje jeho odborné znalosti. Znalec tak činí nezávisle a nestranně, a nikoliv pro jednu nebo druhou stranu. Proto je ustanovení znalce vždy věcí soudu. Strany mají možnost se k ustanovenému znalci vyjádřit, stejně jako k posudku podanému znalcem, klást znalci dotazy atd., a tím působit na ustanovení jiného znalce, na odstranění nedostatků posudku, nebo na vypracování posudku revizního. Tím jsou jejich práva dostatečně zohledněna. Oprávnění stran předložit expertízu, se kterou se bude nakládat jako se znaleckým posudkem, nepřináší pro civilní řízení soudní nic pozitivního; naopak pojmově jsou o objektivitě takového posudku pochybnosti, neboť strana, která tento posudek (jí příznivý) předkládá, formulovala úkol znalce a platila jej. Z řízení se pak může stát souboj znalců obou stran, završený revizním posudkem (který podle R 38/2014 může být opět předložen stranou dle § 127a OSŘ!); to vede akorát k prodražování a prodlužování řízení, což je přesným opakem základních principů sociální koncepce civilního procesu, usilující o řízení rychlé, levné a jednoduché. Krom toho předpoklady pravdivého objasnění odborné otázky jsou vyšší u znaleckého posudku podaného soudem ustanoveným znalcem, než předloženým stranou; na tom nic nemůže změnit ani to, že soukromá expertíza bude opatřena prohlášením znalce o jeho vědomosti o následcích podání nepravdivého posudku.

Navrací se rovněž pravidlo, že zásadně by měly být k ustanovení znalce, jeho osobě či odbornosti slyšeny strany předtím, než jej soud ustanoví.

Naproti tomu se nepovažuje za nutné převzít § 127 odst. 3 OSŘ, neboť obecné ustanovení o povinnosti ustanovit znalce nijak nevylučuje, aby soud ustanovil znalcem i takovéto osoby či orgány, považuje-li to (po slyšení stran) za nutné či vhodné.

Není zapotřebí výslovně stanovit, že místo znalce či znalců, kteří již byli ustanoveni, může soud ustanovit znalce jiné. Takové ustanovení by bylo nadbytečné, neboť v rámci úpravy usnesení bude zachováno pravidlo, že usnesením o úpravě vedení řízení není soud vázán (bod 298).

3 komentáře
  1. Praxe zcela jasné hovoří o nespolehlivosti jediného znalce. K naplnění výše zmíněných principů je nezbytné stanovit minimálně dva znalce ve věkovém a profesním limitu. Týká se to především znalců z technických oborů a z psychologie.

  2. Jeden znalec mi kdysi řekl, že „znalecký posudek se nedá napsat ani černě, ani bíle, existuje však mnoho odstínů šedi“. Myslím si, že opuštění možnosti předložit soukromý znalecký posudek je krokem správným směrem. Plná odborná nezávislost znalce vybraného a placeného (!) stranou, která má dopředu zájem na určitém odborném závěru, je z povahy věci vyloučena. Aneb koho chleba jíš toho píseň zpívej…

Komentáře jsou uzavřeny.