24. Vedlejší intervenient musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení. Rozhodnutí a podání, která se doručují straně, musí být doručena i jejímu intervenientovi. Svolí-li obě strany, může intervenient vstoupit do sporu jako strana na místo toho, jejž podporuje. Na podporu strany, k níž přistoupil, je intervenient oprávněn činit všechny procesní úkony, pokud neodporují vlastním úkonům této strany.

Povaha pravidelné vedlejší intervence se v podstatě kryje se současnou úpravou vedlejšího účastenství. Vedlejší intervenient pravidelně vystupuje jako pomocník hlavní strany. Musí přitom přijmout řízení v tom stavu, v jakém se v době jeho vstupu nachází. Takové výslovné ustanovení naše současná úprava postrádá a bylo by vhodné jej doplnit, neboť se jím zdůrazňuje pouze pomocná úloha intervenienta v řízení.

Za nesprávnou (příliš širokou) je pak třeba považovat formulaci § 93 odst. 3 OSŘ, přiznávající vedlejšímu účastníkovi na jedné straně nadměrné množství oprávnění, avšak na straně druhé jej zatěžující povinnostmi, které by nést neměl.

V prvém případě jde hlavně o to, že právní úprava připouští, aby byly přiznány účinky i takovým procesním úkonům vedlejšího účastníka, které odporují úkonům hlavní strany. Tato úprava nejenže je v rozporu se samotnou podpůrnou povahou vedlejší intervence, ale ve výsledku výrazně omezuje rovněž dispoziční a další oprávnění (např. právo navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům) strany, kterou intervenient podporuje. Věcný záměr tento nedostatek odstraňuje.

Co do zatížení povinnostmi, které by intervenient nést neměl, se jedná především o jeho povinnost hradit úspěšnému odpůrci strany, kterou podporuje, náhradu nákladů řízení. Rakouská úprava podobné ustanovení nemá, a to z dobrého důvodu: není spravedlivé, aby na pomoc, kterou hlavní straně poskytne, intervenient ještě doplácel. Věcný záměr tuto úvahu sdílí, neboť participací vedlejšího intervenienta na řízení lze předejít případnému dalšímu sporu, což je z procesně ekonomického hlediska výhodné.

Po vzoru § 19 odst. 2 rakouského ZPO se připouští, aby intervenient vstoupil, je-li dán souhlas obou stran, na místo té strany, kterou podporuje. Ve své podstatě se jedná o případ procesní legitimace.

Sporná však je otázka, zda má neúspěšná strana hradit náklady řízení vzniklé nejen odpůrci, nýbrž i jeho vedlejšímu intervenientovi. Rakouská úprava na ni poskytuje kladnou odpověď (srov. § 41 odst. 1 rakouského ZPO) a věcný záměr toto řešení přebírá (viz bod 85).

Žádný komentář