240. Za účelem zajištění důkazu lze v každé fázi řízení nebo ještě před jeho zahájením navrhnout, aby soud vykonal dokazování důkazním prostředkem, ohledně nějž panuje obava, že bude ztracen nebo že by jinak bylo znesnadněno nebo znemožněno provedení důkazu tímto důkazním prostředkem.

Tak, jako v dosavadní úpravě, se počítá s tím, že k zajištění důkazu může dojít jak před zahájením řízení, tak i v jeho průběhu. Upřesňuje se, v čem vlastně zajištění důkazu spočívá, a jaké jsou jeho předpoklady. Na rozdíl od rakouského § 384 odst. 1 ZPO či § 386 odst. 1 vládního návrhu CŘS 1937 se zajištění důkazu neomezuje jenom na ohledání, vyslechnutí svědků a znalecké posouzení; ostatně rakouská nauka dovozuje, že navzdory textu § 384 odst. 1 rakouského ZPO se zajištění důkazu vztahuje také na listinné důkazy a přinejmenším po odpadnutí podmínky subsidiarity také na výslech stran (viz Deixler-Hübner, A. in Deixler-Hübner, A. – Klicka, T. Zivilverfahren. 8. vydání. Wien : LexisNexis, 2013, s. 114).

Na rozdíl od dosavadní úpravy se navrhuje nepřevzít ustanovení o „zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví“. Zajištění důkazu nespočívá v tom, že bude zajištěna věc, která má být posléze ohledána. Kasuistická pravidla, jež se týkají pouze předmětů průmyslového vlastnictví a ani nemají nic společného se zajištěním důkazu, budou přesunuta do zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, neboť pouze předmětu jeho úpravy se týkají.

Žádný komentář