250. Soud může mezitímním rozsudkem ještě před rozhodnutím ve věci samé rozhodnout také o tom, zda tu je či není právní vztah nebo právo, jakmile se projednání takového návrhu žalobce či žalovaného stane zralým k rozhodnutí (mezitímní určovací rozsudek).

Pravidlo se týká tzv. mezitímního určovacího rozsudku, jehož vypuštění z domácí právní úpravy po roce 1948 problematizovalo účinky právní moci rozhodnutí. V rozporu s jasným úmyslem zákonodárce, podle kterého právní moci nabývá výrok (§ 159a odst. 1 OSŘ), a nikoliv odůvodnění rozsudku (srov. § 203 odst. 2 OSŘ), totiž judikatura dodnes připisuje účinky právní moci rovněž odůvodnění rozhodnutí (srov. R 85/2003, R 82/2014). Takové pojetí účinků právní moci je však nepřijatelné, neboť ve výsledku stranám odpírá možnost samostatně projednat otázku, která nebyla předmětem řízení, avšak soud si ji musel vyřešit jako předběžnou. Navrhovaná úprava tak nově umožňuje, aby např. ve sporu o vydání věci bylo k návrhu žalobce či žalovaného rozhodováno samostatným výrokem rovněž o určení vlastnictví k ní.

Žádný komentář