252. Vzdá-li se žalobce za řízení žalobou uplatněného nároku nebo jeho části, soud žalobu zamítne rozsudkem na základě vzdání se, navrhne-li to žalovaný.

Rozsudek pro vzdání se nároku lze považovat za protiváhu rozsudku pro uznání, a byť se s ním nebude lze v praxi setkat příliš často, je zapotřebí jej v zájmu rovného postavení stran upravit.

Rozsudek pro vzdání se nároku nelze zaměňovat se zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby, a to ani v případě tzv. zpětvzetí spojeným se vzdáním se nároku. V obou těchto případech rozhoduje soud usnesením, při zpětvzetí se vzdáním se nároku sice vylučuje jeho opětovné projednání, avšak takové usnesení neprojevuje účinek závaznosti. Naproti tomu rozsudek, kterým se žalobce vzdává právní ochrany ohledně uplatněného procesního nároku, vykazuje veškeré účinky meritorního pravomocného rozhodnutí, tj. jak nezměnitelnost, tak závaznost.

Rozsudek pro vzdání se nároku je soudem vydáván na základě dispozičního procesního úkonu žalobce (a nelze jej proto zaměňovat s prominutím dluhu podle hmotného práva). Samotný projev žalobce však řízení neukončuje, je právem žalovaného vydání tohoto rozsudku navrhnout. Situace, kdy se žalobce sice vzdá uplatněného nároku, avšak žalovaný vydání rozsudku pro vzdání se nenavrhne, věcný záměr výslovně neřeší; z nedostatku jiné úpravy je však třeba dovozovat, že soud má v takovém případě v řízení bez dalšího pokračovat (srov. též níže k uznání).

Po vzoru rakouské úpravy (§ 394 odst. 2 rakouského ZPO) se umožňuje též rozhodnutí částečným rozsudkem pro vzdání se nároku.

Žádný komentář