254. Rozsudek pro uznání nelze vydat, brání-li tomu povaha věci nebo okolnosti konkrétního případu.

Navrhované pravidlo vyjadřuje, že rozsudek pro uznání nelze předně vydat tam, kde s právy a povinnostmi, o kterých se v řízení jedná, nemohou strany disponovat (srov. bod 121), a dále tam, kde by taková dispozice byla v konkrétním případě „v rozporu s právními předpisy“, typicky se zákonným zákazem nebo s dobrými mravy. Obdobný závěr platí i podle rakouské úpravy, která však důvody nepřípustnosti rozsudku pro uznání výslovně neupravuje (srov. Fasching, H. W. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeβrechts. 2. vydání. Wien : MANZ, 1990, s. 668 až 669). Skutečnost, že se ve věci rozhoduje konstitutivním rozsudkem, vydání rozsudku pro uznání samozřejmě nebrání.

Žádný komentář