255. Nevyjádří-li se žalovaný včas k žalobě, rozhodne soud na návrh žalobce rozsudkem pro zmeškání. Skutkové přednesy žalobce, týkající se věci, se v takovém případě považují za pravdivé, ledaže jsou v rozporu s obsahem spisu; na tomto základě soud o žalobě rozhodne.

Namísto dosavadní úpravy tzv. fikce uznání procesního nároku pro případ opožděného vyjádření se žalovaného k žalobě (§ 114b odst. 5 OSŘ), se věcný záměr navrací ke standardní úpravě rozsudku pro zmeškání pro případ zmeškání žalobní odpovědi, jak ji zná např. § 396 odst. 1 rakouského ZPO. Vychází se z pojetí, podle kterého kontumační rozsudek není trestem za zmeškání, nýbrž představuje jeden z nástrojů, jimiž chce zákonodárce motivovat strany řízení k procesní aktivitě (srov. Lavický, P. a kol. Moderní civilní proces. Brno : MU, 2014, s. 146). Takové rozsudky nejsou ex definitione ani v rozporu s objektivní skutečností (opačně Svoboda, K. Dokazování. Praha : ASPI, 2009, s.19), neboť vycházejí z prověřené zákonné skutkové domněnky, podle které nemá zmeškavší strana na obranu proti vznesenému nároku co uvést (Macur, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle § 114b o. s. ř. Bulletin advokacie, 2002, č. 2).

V souladu s celkovou koncepcí věcného záměru (srov. Ideová východiska věcného záměru, kapitola 2.5.) se navrhuje, aby vydání rozsudku pro zmeškání nebylo možné tam, kde se skutková tvrzení strany, která úkon či rok nezmeškala, ukážou nepravdivými, neboť jsou v rozporu s obsahem spisu, typicky s důkazy připojenými k žalobě.

Následkům zmeškání je postižená strana oprávněna bránit se buď návrhem na navrácení v předešlý stav, nebo podáním odvolání.

3 komentáře
  1. Na současnou praxi bezmyšlenkovitě zasílaných výzev soudu a následných rozsudků pro uznání je třeba reagovat lépe.

    Předně by dle tohoto věcného záměru mělo platit, že přípravný rok (přípravné jednání) bude pravidlem. Není tedy důvod postihovat opožděné zaslání vyjádření k žalobě, pokud se po něm má ještě konat přípravný rok. Takový postup by byl případný pouze v těch výjimečných případech, kdy návrh připouští, aby se přípravný rok nekonal.

    Krom toho by bylo vhodné zohlednit judikaturu, podle které není možné rozsudek pro uznání (dle současné úpravy) nevydat, a to bez ohledu na okolnosti případu (důvody zmeškání lhůty, předchozí vyjádření žalovaného doručená přímo žalobci, která žaloba nezmiňuje apod.). Dle mého názoru by měl soud být výslovně oprávněn (nikoliv povinen) rozsudek pro zmeškání vydat. Tím se otevře prostor pro zohlednění specifik konkrétních případů.

      1. Návrh ale vychází z toho, že bude obligatorní přípravné jednání (přípravný rok). Viz výše. To já osobně považuji za správné, a proto se mi nelíbí tento bod.

        Bagatelní věci jsou z obligatorního přípravného roku (jednání) vyloučeny. Měly by ale být vyloučeny objektivními kritérii (peněžité věci + výše plnění), ne volnou úvahou soudního úředníka.

Komentáře jsou uzavřeny.