260. Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Soud není oprávněn přisoudit straně něco jiného nebo více, než čeho se domáhala, a ne méně než protistrana uznala.

Základní pravidlo vyjadřuje, že obsahem rozsudku je rozhodnutí o věci samé, tj. rozhodnutí o procesním nároku uplatněném žalobcem v žalobě, případně žalovaným v žalobě navzájem. Na něj pak navazuje – jako projev dispoziční zásady – klasický princip „ne eat iudex ultra petita partium“, v současné úpravě však ustanovením § 153 odst. 2 OSŘ prolomený. Nad rámec toho se po vzoru čl. 58 švýcarského ZPO výslovně dodává, že soud nesmí přisoudit ani méně, než protistrana uznala. I uznání je totiž dispoziční úkon, a pokud je účinné, je jím soud vázán a musí rozhodnout podle něj. Pokud by přisoudil méně, než žalovaný uznal, porušil by tím dispoziční zásadu.

Budou-li ve sporném řízení projednávány věci, v nichž není soud podle občanského zákoníku vázán návrhem, budou mít taková ustanovení aplikační přednost před pravidlem uvedeným pod bodem 260. Počítá se však s tím, že takové věci by – s ohledem na prolomení dispoziční zásady, jež je pro sporný proces klíčová – do budoucna zásadně do sporného řízení patřit neměly.

Žádný komentář