261. Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Vychází se ze stávající úpravy § 154 odst. 1 OSŘ, jejíž výhodou oproti § 406 věta prvá rakouského ZPO je – při zachování stejného obsahu – jednoduchost. Z hlediska časových mezí právní moci lze sice za přesnější považovat vymezení rozhodného okamžiku skončením posledního ústního jednání ve věci (srov. k tomu Dvořák, B. Právní moc civilních soudních rozhodnutí. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 118 a násl.), je však zapotřebí si uvědomit, že vyhlášení rozsudku ne vždy předchází ústní jednání (např. u rozsudku pro vzdání se či pro uznání). Ke správnému výkladu ustanovení tak může dojít sama praxe i při zachování navrhovaného tradičního znění (viz rakouská zkušenost).

Žádný komentář