263. Shledá-li soud, že neúspěšná strana vedla řízení zjevně svévolně, může ji na návrh úspěšné strany uložit povinnost k plnění přiměřeného zadostiučinění. Jednání o tomto nároku však nesmí oddalovat rozhodnutí o věci hlavní; při stanovení výše zadostiučinění postupuje soud podle ustanovení o určení výše nároku na základě úvahy soudu.

Přejímá se institut odškodnění za svévolné vedení řízení známý z § 408 rakouského ZPO, resp. z § 413 vládního návrhu CŘS 1937.

Žádný komentář