27. Není-li stanoveno jinak, mohou strany činit procesní úkony samy nebo prostřednictvím zmocněnce. 1.Zastoupení zmocněncem nevylučuje ani v těch případech, v nichž je nařízeno zastoupení advokátem, aby se strana dostavila k soudu se svým zmocněncem a tam vedle něho činila ústní prohlášení. Odporují-li si prohlášení strany a prohlášení zmocněnce a setrvá-li strana po upozornění soudu na svém prohlášení, jsou pro spor rozhodná prohlášení strany.

Krom případů, kdy je zastoupení povinné, je na straně, aby zvážila, zda se nechá zastoupit zmocněncem, či nikoliv. To vyplývá i ze současného § 24 odst. 1 OSŘ. Na rozdíl od něj však není převzato pravidlo omezující počet zmocněnců na jediného, neboť pro něj není věcný důvod [k tomu viz Lavický, P. Nad fikcí výpovědi (odvolání) plné moci a restrikcí počtu zmocněnců v civilním procesu. Časopis pro právní vědu a praxi, 2009, č. II., s. 91 až 96]. Paragrafové znění stanoví pravidla mj. pro doručování v případě zastoupení více zmocněnci, jakož i pro řešení kolize jejich procesních úkonů.

Druhý odstavec upravuje nejen oprávnění zastoupené strany činit prohlášení souběžně se svým zmocněncem, ale po vzoru vládního návrhu CŘS 1937 řeší také kolizi prohlášení strany a zmocněnce.

4 komentáře
  1. Navrhuji šířeji umožnit zastupování právnickou osobou. V současné době je v OSŘ několik „privilegovaných“ typů právnických osob v § 26, které mohou zastupovat účastníka v určitém úzce vymezeném okruhu řízení. Takto restriktivní vymezení však brání například efektivnímu poskytování bezplatné právní pomoci. Již dnes Ústavní soud uznává v určitých situacích možnost lidí, aby se sdružili k ochraně svých práv, tedy připouští, aby účastníkem řízení byl spolek, i v situaci, kdy hmotné právo svědčí jeho členům.
    Pokud je možné toto, není zde objektivní důvod, aby takový spolek nemohl například zastupovat i další osoby, které jsou ve shodném postavení, avšak nejsou jeho členy.

    Námitka, že zastupování před soudem je úkolem advokátů, kteří mají patřičné vzdělání a povinné pojištění, není relevantní. I na členy spolků lze uplatnit stejná pravidla, například povinné pojištění či povinné právnické vzdělání či dokonce advokátní zkoušku u členů statutárního orgánu.




    3



    0
    1. Zatím jde jen o teze věcného záměru, a nelze tak vyloučit, že okruh osob oprávněných k zastupování bude rozšířen.

      V tuto chvíli však preferujeme řešení, kdy by k zastupování stran před soudem měli být oprávněni v zásadě jen advokáti, neboť je to náplní právě jejich práce, odpovídají tomu stavovské předpisy a podmínky výkonu advokacie. Advokáti k tomu dále mají dostatek znalostí, zkušeností a praxe.

      Ostatně i otázka bezplatné právní pomoci může být řešena prostřednictvím advokátů.




      0



      1
      1. Souhlasím, že náplní práce advokáta je zastupování před soudem, mají stavovské předpisy, znalosti, zkušenosti a praxi.

        To však nevylučuje, že odborně způsobilé k zastupování mohou být i jiné osoby. (A praxe ukazuje, že často jsou.)

        „Rozbíjení“ monopolu advokátů a otevírání právních služeb i dalším osobám je světovým trendem. Naopak nákladnost a nedostupnost právní pomoci je jednou z nejčastěji citovaných překážek přístupu k právu, a to i v zemích s vysoce rozvinutým systémem bezplatné právní pomoci.

        (Viz rovněž usnesení vlády ze dne 5. října 2016 č. 873, podle kterého je žádoucí zapojit spolky do systému právní pomoci.)




        1



        0
  2. V podrobnostech by pak také bylo vhodné vyřešit situace, kdy je (generální) plná moc založena pro více zástupců. Například ve správním rejstříku u soudu, tj. zda platí ta pozdější, nebo všechny a soud si vybere s kterým ze zástupců bude jednat atd.
    Bylo by dobré vyřešit situace, kdy soud zjistí kolizi zájmů zmocněnce a zastoupeného, nebo souběh zastoupení s prováděním důkazů. Zda se jí soud má zabývat, či nikoli (viz např. úprava v trestním řízení v § 35/2 a 3 tr. řádu) a jaký by měl být postup soudu (viz § 37a tr. řádu).




    0



    0

Napsat komentář