281. Lhůty k plnění se počítají ode dne doručení rozsudku. Byl-li však podán opravný prostředek proti rozsudku, který není předběžně vykonatelný, počítá se lhůta k plnění od právní moci rozsudku.

Oproti dosavadní úpravě je odlišně koncipován počátek běhu pariční lhůty; ta se pravidelně počítá již ode dne doručení rozsudku. Jedná se o návrat k tradiční úpravě (vedle rakouské a německé úpravy srov. též § 152 odst. 1 OSŘ 1950), od níž se OSŘ odchýlil.

Platná úprava vychází z toho, že ten, komu byla rozsudkem uložena povinnost, má nejprve zvážit, zda podá opravný prostředek, a teprve nepodá-li jej, má se začít shánět po prostředcích k jejímu splnění. Tak tomu ale ve skutečnosti není: zákonná konstrukce fakticky umožňuje tomu, kdo nehodlá podat opravný prostředek, oddalovat splnění uložené povinnosti. Takové beneficium ovšem není zapotřebí povinné osobě poskytovat. Povinná osoba má buď plnit, co jí bylo rozsudkem uloženo, nebo proti rozsudku podat opravný prostředek.

Ve svém důsledku se tak platná úprava ocitá v rozporu s účelem civilního procesu, neboť – oproti tradiční konstrukci nabytí vykonatelnosti – pouze oddaluje poskytnutí ochrany porušenému subjektivnímu právu.

Věcný záměr vychází naopak z toho, že pariční lhůta má být zásadně shodná se lhůtou k podání opravného prostředku, a to nejen svou délkou, nýbrž i svým počátkem. Jedině tak lze smysluplně konstruovat odkladný účinek opravného prostředku, tj. jako odklad právní moci a vykonatelnosti. Jinými slovy řečeno: právní moc a vykonatelnost mají spadat v jedno.

Výhoda navrhované (tradiční) úpravy spočívá především v posílení právní jistoty; počítání lhůty k plnění ode dne doručení rozsudku umožňuje, aby se ten, komu rozsudek ukládá povinnost, rozhodl, zda povinnost splní, nebo zda proti rozsudku podá opravný prostředek. Současná úprava povinnou stranu před takovou volbu nestaví; nesplní-li, co jí bylo rozsudkem uloženo, neznamená to, že by se chovala protiprávně: rozsudek totiž ještě nemusel nabýt právní moci. Nadto je nevhodné, aby se povinnost k plnění odvíjela od okamžiku, o němž strana ani nebude vědět, kdy nastal.

Na druhé straně věcný záměr výslovně uvádí, že suspenzivní účinek opravného prostředku odkládá vykonatelnost rozsudku; pariční lhůta v takovém případě běží až od právní moci rozsudku, nejde-li o rozsudek předběžně vykonatelný.

Žádný komentář