296. Usnesení, jímž se zcela vyhovuje návrhu, jemuž protistrana neodporovala, byť k tomu měla příležitost, nemusí obsahovat odůvodnění. Obdobně to platí v případech, kdy návrhu strany bylo usnesením vyhověno a protistrana není návrhem dotčena.

Věcný záměr nepřebírá současnou úpravu § 169 odst. 2 OSŘ, a to s ohledem na ústavněprávní pochybnosti, jež vyvolává (srov. za všechny III. ÚS 346/09). Zdůrazňuje se, že odůvodnění může absentovat pouze v případě usnesení, jímž bylo zcela vyhověno návrhu, jemuž nikdo neodporoval přesto, že odporovat mohl. Prakticky to znamená, že např. usnesení ve věci předběžného opatření musí vždy obsahovat odůvodnění. Odůvodnění usnesení není třeba ani v případech, kdy protistrana není vyhovujícím usnesením dotčena (např. ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků, resp. přiznání pomoci s náklady).

Rovněž se nepřebírá ustanovení poslední věty § 169 odst. 2 OSŘ. Výrok usnesení by neměl být zahlcován informativními údaji (od toho je odůvodnění, jež v případě usnesení může být velmi stručné), nýbrž se má imperativní formou vyslovovat o předmětu rozhodnutí [srov. Lavický, P. in Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až § 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha : WK ČR, 2016, s. 828].

Žádný komentář