3. Každý je povinen jednat v řízení poctivě.

Princip poctivosti patří k základním principům celého právního řádu. Pro oblast soukromého práva jej nyní explicitně formuluje § 6 odst. 1 OZ. Vzhledem k předmětu úpravy občanského zákoníku je namístě vyjádřit princip poctivosti i pro oblast civilního procesu. Poctivost je v navrženém ustanovení formulována jako skutečná procesní povinnost, a nikoliv pouze jako procesní břemeno. Z principu poctivosti lze dále dovozovat např. povinnost pravdivosti a úplnosti či zákaz nejrůznějšího zneužívajícího jednání. Povinnost poctivosti zavazuje nejen strany, ale všechny osoby zúčastněné na řízení, včetně zástupců stran.

Princip poctivosti je uznáván i v zahraniční procesualistice. Kupř. německý ZPO sice postrádá generální klauzuli, která by tento princip upravovala, ale teorie a praxe si pomáhají analogickou aplikací § 242 BGB (viz Rosenberg, L. – Schwab, K. H. – Gottwald, P. Zivilprozessrecht. 17. vydání. München : C. H. Beck, 2010, s. 13). Nedávno přijatý švýcarský ZPO naproti tomu již vyjadřuje princip poctivosti výslovně v čl. 52.

5 komentáře
    1. Jde o vyjádření obecného principu, který by měl platit bez ohledu na jeho výslovné zakotvení v zákoně. Cílem explicitního vyjádření je zejména důraz na tradici, kterou započal již občanský zákoník. Pokud jde o sankce, vždy bude záležet na konkrétních okolnostech případu, neboť nepoctivé jednání může mít mnoho podob. Projevuje se např. v tom, že strana podává zneužívající návrhy, k nimž soud nepřihlédne, může vyústit v uložení pořádkové pokuty anebo v krajním případě i ve vznik povinnosti k náhradě škody. Často může mít nepoctivost některé ze stran vliv též na rozhodování o náhradě nákladů řízení (např. ve formě tzv. separace nákladů řízení – viz bod 91 Tezí).




      0



      0

Napsat komentář