303. Soud uváží, zda lze při přípravě ústního jednání upustit od vyjádření žalovaného k žalobě, případně též od přípravného roku.

Standardní úprava řízení před soudem prvního stupně počítá s tím, že soud vyzve žalovaného, aby se k žalobě písemně vyjádřil (bod 113). Stejně tak k přípravě ústního jednání patří nařízení přípravného roku, vyjma jednoduchých věcí (bod 125). V souladu s důrazem na procesní ekonomii, kterou na úpravu řízení v nepatrných věcech klade věcný záměr, se tato pravidla uvolňují. Je na úvaze soudce, aby vzhledem k okolnostem každé věci zvážil, zda si vyžádá písemné vyjádření žalovaného k žalobě, nebo zda se spokojí s nařízením přípravného roku, nebo zda mu postačí pouze písemné vyjádření, nebo konečně zda se obejde jak bez písemného vyjádření, tak i bez přípravného roku. V tomto ohledu dává věcný záměr soudci široký prostor k volbě nejvhodnějšího postupu přípravy ústního jednání.

Naproti tomu se nečiní žádná výjimka z obligatorní povahy ústního jednání. S ohledem na význam ústního jednání pro řádné projednání věci a na principy spravedlivého procesu (zjišťování skutkového stavu, právo stran na právní slyšení, kontrola výkonu soudnictví ze strany veřejnosti coby zábrana kabinetní justice atd.) je k projednání věci samé vždy zapotřebí nařídit ústní jednání. I přesto ponechává věcný záměr dostatečný prostor pro zohlednění procesní ekonomie. Nic nebrání např. tomu, aby soud využil možnosti vést ústní jednání prostřednictvím videokonference, včetně dokazování. To by mělo vyplývat z obecných pravidel pro řízení v prvním stupni. Stejně tak může soud nařídit ústní jednání bezprostředně po přípravném roku (bude-li konání přípravného roku považovat za potřebné), a tím řízení urychlit.

Ohledně dokazování obsahuje nařízení, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, v čl. 9 pokyny směřující k tomu, aby bylo co nejhospodárnější (připouští písemné svědecké výpovědi, videokonferenci, omezuje znalecké posudky a výslechy svědků, resp. obecně vyžaduje, aby soud použil nejjednodušší a nejméně náročný způsob dokazování). Tato pravidla však není nutno výslovně stanovovat. Požadavek, aby si soud počínal hospodárně, platí vždy, a pro řízení o drobných nárocích jej výslovně zdůrazňuje shora uvedené pravidlo 301. Nic proto kupř. soudu nebrání v tom, aby v případě, že bude sporná výše nároku, v řízení o drobných nárocích typicky postupoval tak, že ji určí svou úvahou, místo aby k ní prováděl nákladné dokazování. To ovšem plyne již z obecných pravidel o dokazování (bod 192).

Není zapotřebí stanovovat ani zvláštní pravidla pro kontumační rozsudky. I přes zjednodušenou podobu přípravy ústního jednání lze pro případy zmeškání plně uplatnit obecnou úpravu. Je totiž zřejmé, že ke zmeškání vyjádření nemůže dojít, pokud soud žalovaného k vyjádření nevyzval (pouze mu doručil žalobu); tím je vyloučeno rozhodnout v neprospěch žalovaného podle bodu 255. Naproti tomu, pokud soud žalovaného vyzve, aby se k žalobě vyjádřil, a žalovaný tak neučiní, nic nebrání vyřízení věci kontumačním rozsudkem, budou-li splněny jeho předpoklady. Obecná úprava kontumačních rozsudků počítá rovněž s tím, že soud upustí od přípravného roku, a kontumačním rozsudkem za takové situace postihuje zmeškání strany u prvního ústního jednání (bod 256). To lze pochopitelně využít i v řízení v nepatrných věcech.

Konečně není nutno zvláště stanovovat ani pravidla pro zkrácené odůvodnění písemného vyhotovení (kontradiktorního) rozsudku, neboť podle bodu 270 obsahují zkrácené odůvodnění mj. rozsudky, proti nimž není odvolání přípustné. K nepřípustnosti odvolání viz bod 306.

Žádný komentář