311. V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok ani novou námitku. Žalobu nelze změnit ani se souhlasem žalovaného. Skutkové okolnosti a důkazy, které se nevyskytly v řízení před soudem prvního stupně, mohou strany v odvolacím řízení přednést pouze na důkaz nebo vyvrácení uplatněných odvolacích důvodů. K novému přednesu lze hledět, pouze pokud byl protistraně oznámen již v odvolání nebo ve vyjádření k odvolání.

Patrně nejtěžší otázkou úpravy odvolacího řízení je, do jaké míry se může změnit skutkový základ rozsudku v odvolacím řízení oproti řízení prvostupňovému. Jinak řečeno, do jaké míry jsou přípustná nova, a naopak do jaké míry platí zákaz novot.

V širším slova smyslu k novotám patří také uplatnění nového nároku nebo nových námitek v odvolacím řízení. Připuštění těchto novot by často přineslo rušení prvostupňových rozsudků a vracení věci zpátky soudu první instance k doplnění dokazování, popř. u nových námitek by mělo zpravidla za následek, že řízení před soudem prvního stupně bylo zbytečné. K řádnému vedení sporu patří, aby strany své přednesy a návrhy učinily v koncentrované podobě, pokud možno na začátku řízení. Tím se umožňuje dosáhnout toho, aby těžiště řízení skutečně spočívalo u soudu prvního stupně. Z těchto důvodů věcný záměr vylučuje, aby až v odvolacím řízení byly uplatňovány nejen nové nároky, ale – nad rámec současné úpravy – také nové námitky. Takové řešení ostatně odpovídá např. § 482 odst. 1 rakouského ZPO.

Ohledně nových skutečností a důkazů jsou myslitelné dvě koncepce. Podle toho, zda jsou nova přípustná, či nikoliv, se rozeznává princip úplné či neúplné apelace (dříve označované také jako princip úplného nebo neúplného odvolání). Princip úplné apelace připouští, aby za odvolacího řízení byly uplatňovány nové skutečnosti a důkazy, které se nevyskytly v řízení v prvním stupni. U nás obecně platil do 31. 12. 2000; od té doby se v civilním sporném řízení využívá pouze u odvolání proti rozhodnutím procesní povahy. Princip neúplné apelace naopak vylučuje, aby teprve v odvolacím řízení byly uplatňovány nové skutečnosti a důkazy, které se nevyskytly v řízení v prvním stupni. Tento princip se v našem civilním sporném řízení využívá od 1. 1. 2001 pro odvolání proti meritorním rozhodnutím ve sporných věcech.

Věcný záměr navazuje na dosavadní úpravu a princip neúplného odvolání zachovává i nadále. Tento princip se použije na veškerá odvolání; nejde ale o změnu oproti dosavadnímu stavu, neboť odvolání má být opravným prostředkem pouze proti rozsudkům, tj. meritorním rozhodnutím. Opravným prostředkem proti rozhodnutím procesní povahy bude stížnost; k novotám ve stížnostním řízení viz poznámky u bodu 367.

Pro návrat k principu úplného odvolání není nejmenší důvod. Tento princip nenutí strany k řádnému vedení sporu. Umožňuje jim, aby svou liknavost při objasňování skutkového stavu doháněly až v odvolacím řízení, popř. aby si takto počínaly z taktických důvodů. Negativním důsledkem je prodlužování a prodražování řízení, jakož i znehodnocení výsledků řízení před soudem prvního stupně. Věcný záměr naopak v souladu s cíli, které si vytýčil, usiluje o řízení, které nejen umožní pravdivé a úplné objasnění skutkového stavu, ale zároveň nebude zbytečně zdlouhavé nebo nákladné. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby těžiště řízení bylo před soudem prvního stupně; skutkový základ rozsudku by zásadně měl být utvořen zde a v odvolacím řízení by měl být měněn jenom co nejméně. Úkolem odvolacího soudu je především kontrola správnosti prvostupňového rozsudku.

Základním pravidlem, vyjadřujícím zákaz novot, proto je zafixování skutkového stavu k okamžiku, který je rozhodný pro vyhlášení prvostupňového rozsudku. Tím je podle věcného záměru, stejně jako dosud, doba vyhlášení rozsudku (viz bod 261).

Princip neúplné apelace se nikdy neobejde bez určitých výjimek. Pro celkový charakter odvolacího řízení je velmi významné, jak dalekosáhlé tyto výjimky budou; čím rozsáhlejší možnost skutkových a důkazních novot se připustí, tím více se bude skutkový základ rozsudku měnit, a tím častěji bude buď odvolací soud sám muset doplňovat dokazování, nebo v ještě horším případě vracet věc zpět soudu prvního stupně za účelem doplnění dokazování.

V rámci novot lze rozlišovat tzv. nova reperta a tzv. nova producta. Nova reperta („nově objevené“) jsou skutečnosti a důkazní prostředky, které existovaly již před vyhlášením prvostupňového rozsudku, ale strana je bez svého zavinění nepoužila. U důkazních prostředků může jít jak o ty, které mají sloužit k prokázání skutečnosti, která před vyhlášením rozsudku existovala a nebyla známa, tak i k prokázání skutečností existujících a v řízení tvrzených; znám v tomto druhém případě nebyl pouze důkazní prostředek. Všem těmto situacím je společné, že prvostupňový rozsudek je již v okamžiku svého vyhlášení v jejich důsledku neúplný nebo nesprávný (Fasching, H. W. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeβrechts. 2. vydání. Wien : MANZ, 1990, s. 873). Nova producta („nově vzniklé“) jsou skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, jakož i důkazní prostředky mající sloužit k jejich průkazu. Tato nova neznamenají nedostatek skutkového základu prvostupňového rozsudku v době jeho vyhlášení; skutkový základ rozsudku se však v důsledku vzniku nových skutečností natolik změnil, že pokud by odvolací soud nova producta nezohlednil, bylo by jeho rozhodnutí vlastně nesprávné (Fasching, H. W. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeβrechts. 2. vydání. Wien : MANZ, 1990, s. 874).

Je nutno se rozhodnout, zda účelem odvolacího řízení má být kontrola správnosti rozsudku soudu prvního stupně, nebo zda má odvolací soud vzít v úvahu také skutečnosti, které v době rozhodování soudu prvního stupně bez viny stran známy nebyly a vyšly najevo až později (nova reperta), nebo zda má rozhodnutí odvolacího soudu odpovídat stavu, který tu bude v době jeho rozhodování (nova producta).

Připustí-li zákonodárce, aby se v odvolacím řízení uplatňovala nova reperta i nova producta, vychází tím vstříc požadavku na co největší správnost a aktuálnost rozhodnutí odvolacího soudu. Nevýhodou je, že se tím odvolací řízení zatěžuje posuzováním přípustnosti takových novot (včetně otázky zavinění u kategorie nova reperta), a jsou-li přípustné, pak také dalším dokazováním, popř. vracením věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důsledku toho se řízení prodlužuje a prodražuje.

Naopak nepřipuštění ani jedné z uvedených kategorií novot velmi zkracuje délku odvolacího řízení. Systém, který nepřipouští nova reperta ani nova producta v odvolacím řízení, však neznamená, že ten, v jehož prospěch by takové skutečnosti nebo důkazní prostředky svědčily, zůstane bez obrany. Nova reperta lze uplatnit žalobou na obnovu řízení, a nova producta novou žalobou nebo v souvislosti s exekucí opoziční žalobou [v dnešní úpravě srov. § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ].

Prototypem modelu nepřipouštějícího nova reperta ani nova producta je úprava rakouská (§ 482 ZPO), jež se uplatňovala až do padesátých let také na území dnešní České republiky. Přísný zákaz novot v odvolacím řízení navazoval na – u nás také platný – § 257 josefínského všeobecného řádu soudního z roku 1781. Byť se jej snažil tvůrce civilního řádu soudního Franz Klein zmírnit, byla jeho snaha odmítnuta (Fasching, H. W. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeβrechts. 2. vydání. Wien : MANZ, 1990, s. 874). Rakouská úprava v § 482 odst. 2 ZPO připouští nové skutkové okolnosti a důkazy pouze za účelem prokázání nebo vyvrácení odvolacích důvodů, a to za předpokladu, že byly odpůrci oznámeny v odvolacím spise nebo ve vyjádření protistrany. Nové skutečnosti nebo důkazy se nemohou týkat věci samé, ale jenom konkrétních odvolacích důvodů. Praktický význam mají pouze v případě, že jako odvolací důvod je uplatněno nesprávné skutkové zjištění, tj. nesprávné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. U nesprávného právního posouzení nepřichází samozřejmě zákaz novot v úvahu, neboť jde o právní, a ne o skutkové otázky. Ke zmatečnostem se přihlíží z úřední povinnosti, a proto pro ně zákaz novot neplatí. Jiné vady řízení mohou být odvolacím důvodem pouze tehdy, pokud je odvolatel v průběhu prvostupňového řízení vytkl (Dolinar, H. – Roth, M. – Duursma-Kepplinger, H. Zivilprozessrecht. 14. vydání. Wien : Jan Sramek Verlag, 2016, s. 200); při splnění této podmínky se však nové skutečnosti a důkazy k prokázání tohoto odvolacího důvodu připouštějí (Pochmarski, K. – Lichtenberg, Ch. Berufung in der ZPO. 2. vydání. Wien : LexisNexis, 2010, s. 32).

Současná česká úprava obsažená v § 205a OSŘ vyjmenovává několik kategorií výjimek ze zákazu novot. V souvislosti s právě podanými úvahami stojí za pozornost především písm. f), které umožňuje v odvolacím řízení uplatňovat skutečnosti a důkazy, které nastaly či vznikly až po vyhlášení prvostupňového rozsudku. Naproti tomu skutečnosti a důkazy, které existovaly v prvním stupni, ale bez zavinění strany nebyly uplatněny, v odvolacím řízení použít nelze. Nastává tím zcela paradoxní situace: nova reperta, která by mohla odstranit neúplnost nebo nesprávnost skutkového základu prvostupňového rozsudku, nelze uplatnit odvoláním, ale jedině žalobou na obnovu řízení; nova producta, která nic nemění na správnosti skutkového základu prvoinstančního rozsudku, v odvolání uplatnit lze.

Věcný záměr opouští absurdní českou úpravu a přiklání se k osvědčenému rakouskému řešení. Účelem odvolání je kontrola správnosti prvostupňového rozsudku. Z tohoto důvodu nelze připustit, aby v odvolacím řízení byly uplatňovány skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení prvostupňového rozsudku, a důkazy, jimiž mají být tyto skutečnosti prokázány. Takové skutečnosti lze uplatnit buď novou žalobou, nebo tzv. opoziční žalobou či opozičním návrhem (byla-li na základě návrhu oprávněného nařízena exekuce, může se povinný bránit tím, že kupř. po vyhlášení prvostupňového rozsudku zaplatil). Nelze se domnívat, že by taková úprava oslabovala ochranu žalovaného, neboť žalobce, kterému již bylo plněno, nebude mít jednak ekonomický zájem na tom, aby vůči povinnému exekučně nastoupil, jednak jej od takového kroku bude odrazovat nutnost nést náklady exekuce, která by mu byla v případě jejího zastavení uložena.

Nepřipouští se však ani nova reperta. Jejich zákaz je v souladu se snahou o co nejrychlejší průběh odvolacího řízení. Pokud by tato nova měla být připuštěna, znamenalo by to nutně prodloužení řízení tím, že se bude ohledně nich provádět dokazování v odvolacím řízení, popř. že odvolací soud bude kvůli nim muset vrátit věc soudu prvního stupně k doplnění řízení. Strany zákazem těchto novot nejsou zkráceny, neboť je mohou uplatnit žalobou na obnovu řízení.

Odvolací řízení má charakter kontroly správnosti prvostupňového rozsudku. Proto v něm nejen nelze uplatnit nový nárok, ale ani změnit nárok již žalobou uplatněný.

Žádný komentář