35. Soud rozhoduje, zda přijme návrh, žádost nebo sdělení učiněné v jiné formě. Přijme-li je, je třeba o tom učinit záznam v protokolu.

Komunikace stran, popř. i dalších osob se soudem se děje pomocí ústních přednesů u ústního jednání nebo cestou podání. Podání chápe věcný záměr výlučně jako písemnosti; to odpovídá mj. okolnosti, že výraz „podání“ je překladem německého výrazu „Schriftsätze“, jímž byl nadepsán § 74 CŘS. V tomto smyslu chápal podání nejen civilní řád soudní, ale také OSŘ 1950 (viz jeho § 42: „Návrh na zahájení řízení se podává písemným podáním anebo ústně před soudem do protokolu.“). Teprve občanský soudní řád z roku 1963 užší pojem podání opustil a přistoupil na to, že podání jsou nejen písemná, ale také ústní do protokolu. Užší pojetí je však vhodnější, neboť většina ustanovení upravujících podání se zabývá právě podáními písemnými. Z tohoto důvodu se ve věcném záměru rozumí podáním písemnost, kterou se strana se svým návrhem, žádostí či sdělením obrací na soud mimo ústní jednání.

Věcný záměr nic nemění na tom, že písemné podání lze učinit v listinné podobě, elektronickou cestou nebo telefaxem. Stranou se nechávají podrobnosti o doplňování telefaxových podání apod., stejně jako detaily technického charakteru. Věcný záměr však sleduje progresivní vývoj v této oblasti, který jednoznačně preferuje elektronický způsob komunikace, neboť šetření času a nákladů odpovídá cílům sledovaným sociální koncepcí civilního procesu. V tomto ohledu lze odkázat např. na § 130a a násl. německého ZPO nebo na zřejmě jednu z celosvětově nejrozvinutějších úprav elektronického právního styku v rakouském právu (§ 89a a násl. zákona o organizaci soudnictví a na základě něj vydané nařízení Ministerstva spravedlnosti o elektronickém právním styku, tzv. ERV 2006, publikované pod BGBl. II Nr. 481/2005). Konkrétní věcné řešení elektronických podání je především technickou záležitostí. Vzhledem k dynamickému vývoji v této oblasti se doporučuje, aby otázky především technického charakteru byly svěřeny podzákonným předpisům. Civilní řád soudní by měl být stabilním kodexem, a proto jej není vhodné novelizovat pokaždé, když se vyskytnou nové technické možnosti komunikace soudu a stran.

Nově soudce může sám posoudit, zda přijme návrh, žádost či sdělení též jinou formou (např. telefonicky, textovou zprávou apod.) – to nejen ponechává justici možnost individuálně reagovat na stále se rozvíjející metody komunikace, ale především dopadá na akutní žádosti či sdělení (např. telefonická omluva z ústního jednání z důvodu poruchy automobilu).

Jeden komentář

Napsat komentář