420. Soud o návrhu rozhodne bez zbytečného odkladu a zpravidla bez stanovení roku k jeho projednání. Odpůrci dá však možnost se k návrhu vyjádřit, nebrání-li tomu jeho účel.

Již důvody u bodu 418 naznačují, že návrh nepreferuje rychlost rozhodnutí tak důrazně jako novely OSŘ z let 2000 a 2005. Rychlost je tu velmi důležitá, avšak nejde o jedinou hodnotu, již je třeba sledovat. To má několik projevů.

Především se již nestanoví lhůta pro rozhodnutí, která je z komparativního hlediska neobvyklá. V Rakousku ani Německu stanovena není, neobsahoval ji ani OSŘ 1950 a v původním znění ani současný OSŘ; nový slovenský CSP ji v § 328 odst. 2 stanovil alespoň delší, třicetidenní (což ale na druhou stranu může vést k tomu, že soudy budou rozhodovat až v jejím závěru). Do OSŘ ji zakotvil zákon č. 30/2000 Sb., a to dokonce tak krátkou, že se (zejména odmítnutím návrhu pro vady nebo nemožností nařídit rok k osvědčení tvrzených skutečností) paradoxně obrací proti navrhovateli, jehož zájmu má sloužit. Věcný záměr proto požadavek rychlosti vyjadřuje povinností rozhodnout „bezodkladně a zpravidla bez stanovení roku“. Jaký čas si rozhodnutí v jednotlivém případě vyžádá, bude záležet na kvalitě návrhu a na tom, zda je odpůrci třeba dát příležitost k vyjádření a zda je ke zjištění skutkového stavu třeba stanovit soudní rok či provést šetření.

I v připuštění posledně uvedených procesních úkonů se návrh od současné úpravy (§ 75c odst. 3 OSŘ ve znění zákona č. 59/2005 Sb.) odchyluje. Nepovažuje za správné odkládat slyšení odpůrce, jestliže se to nepříčí účelu návrhu (jestliže není třeba odpůrce předběžným opatřením překvapit), nebo vyloučit projednání návrhu, i když je to potřebné pro zjištění skutkového stavu.

2 komentáře

Napsat komentář