421. Předběžné opatření soud nařídí, jestliže navrhovatel osvědčí existenci práva, jemuž má být poskytnuta ochrana, a existenci důvodů pro předběžné opatření.

Míru důkazu, které musí navrhovatel dosáhnout, aby soud předběžné opatření nařídil, snižuje věcný záměr na osvědčení, tedy na převažující pravděpodobnost. Na rozdíl od dosavadní úpravy, avšak shodně se sledovanými úpravami zahraničními (např. § 389 odst. 1 rakouského EO, § 920 odst. 2 německého ZPO, čl. 261 švýcarského ZPO, § 326 odst. 1 slovenského CSP, k němuž viz Števček, M. a kol. Civilný sporový poriadok. Bratislava : C. H. Beck, 2016, s. 1107), vztahuje požadavek osvědčení nejen na existenci práva, jehož ochranu navrhovatel žádá, ale i na skutečnosti tvořící důvod předběžného opatření. Stávající přísný požadavek plného prokázání důvodu nemá opodstatnění a navíc je těžko uskutečnitelný, jestliže se návrh na předběžné opatření zpravidla nemá projednávat.

Věcný záměr nestanoví výslovně, že „pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně“ (§ 75c odst. 4 OSŘ), neboť to vyplývá ze zákazu novot v řízení o stížnosti.

Jeden komentář

Napsat komentář