5. Je na stranách, aby podle pravdy a úplně tvrdily rozhodné skutečnosti a aby označily důkazy k jejich prokázání. Tím nejsou dotčena ustanovení o činnosti soudu při objasňování skutkového stavu.

Toto ustanovení vyjadřuje projednací zásadu v její modifikované podobě, jak byla popsána v ideových východiscích věcného záměru. Objasnění skutkového stavu je především na stranách, které ve svém vlastním zájmu mají do řízení uvádět skutková tvrzení a důkazní návrhy; přesné vymezení toho, co má která ze stran tvrdit a prokazovat, bude vyplývat z pravidel o břemenu tvrzení a břemenu důkazním, a proto je zde není zapotřebí zmiňovat. Zároveň se ale pamatuje na to, že strany jsou vázány povinností pravdivosti, jež je jedním z projevů shora zmíněného principu poctivosti a zároveň výrazným zmírněním původního pojetí projednací zásady. Druhou modifikaci představuje aktivita soudu v rámci tzv. materiálního vedení řízení, na kterou pamatuje druhá věta.

8 komentáře
  1. Proti nepoctivemu ucastniku rizeni, ktery zejmena nepravdou, nebo zamlcenim podstatnych skutecnosti nezavdal u poctiveho ucastnika pohnutku k uvedeni rozhodnych skutkovych okolnosti, ci dukazu, lze tyto namitat celou dobu rizeni. (toto chapu jako zasadni problem koncentrace rizeni, ktery cti vice ekonomii rizeni nez hledani „spravedlnosti“)

  2. Navrhuji, aby byla do CŘS převzata úprava Řízení o zpřístupnění důkazního prostředku, která dnes existuje pouze v soutěžních věcech. domnívám se totiž, že současná společenská realita, kdy se často řeší důkazně velmi složité případy a častá je i faktická nerovnost stran sporu, si to vyžaduje.

    Řízení o zpřístupnění důkazního prostředku umožňuje řešit situace, kdy veškeré důkazy jsou v držení jedné strany a bez nich není možné nejen doložit tvrzení v žalobě, ale často ani správně formulovat petit. V tomto zvláštním typu řízení je možné, aby si soud důkazy vyžádal, případně i za pomoci znalce z nich zjistil rozhodné skutečnosti a podle povahy věci buď předal stranám kopie, či jejich shrnutí (s vyloučením obchodního tajemství apod.).

    V současnosti však lze takové řízení použít pouze v soutěžních věcech, přitom by mohlo být velmi užitečné ve věcech spotřebitelských, ve složitých obchodních sporech atd.

    11
    1. Uvidíme, jak to bude fungovat v těch soutěžních věcech. Pokud se to osvědčí, můžeme uvažovat o rozšíření působnosti, myslím ale, že spíše v kontextu hromadných žalob, v běžném řízení si lze vystačit s jinými nástroji, které CŘS nabídne.

      2
      1
    2. Nad rámec toho, co již bylo řečeno, si dovolujeme upozornit též na body 196 až 198 tezí, které mnohem více rozvádí ediční povinnost oproti stávajícímu stavu a v zásadě ji ukládají též protistraně. I tato úprava by alespoň částečně mohla přispět ke zlepšení stávajícího stavu informační asymetrie a důkazní nouze.

  3. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1874/16, odstavce 22., který je dostupný např. na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:2.US.1847.16.1 vyplývá, že „Proces je spor, který se odehrává prostřednictvím kontradiktorní diskuse, při níž strany sporu musejí mít „rovné zbraně“, tj. stejnou možnost mluvit a obhajovat „svoji“ pravdu.“, proto podmínka „podle pravdy“ je prakticky nedosažitelná, neboť podstatou sporu je, že existují nejméně dvě verze pravdy a ty se odlišují natolik, že to vedlo k zahájení soudního řízení.

    Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 329/08, odstavce 16., který je dostupný např. na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:1.US.329.08.1 vyplývá, že „… jde o kontradiktorní spor ovládaný projednací zásadou, v němž má strana sama ve svém vlastním zájmu přispět k objasnění skutkového stavu, jsou-li tvrzení protistrany nepravdivá, neúplná či se jinak odchylují od skutečnosti“.

    Proto podmínku pravdy považuji za relativní a prakticky nemožnou, protože i rozhodující soudce bude mít svou verzi pravdy a v senátu bude mít svou vlastní verzi pravdy každý člen a ty se budou více či méně lišit od verzí pravdy účastníků. Účelem sporného řízení je spravedlnost nikoliv pravda. Připomínám zásadu „Ratio in iure aequitas integra = Smyslem práva je úplná spravedlnost“.

    1. Obávám se, že rozhodující soudce by neměl „mít svou verzi pravdy“, ale použít nástroje objektivizace skutečnosti k rozhodnutí o korelaci obou sporných subjektivních pravd ke skutečnosti. Soudci v zajetí svých „pravd“ by asi neměli soudit…

  4. K formulaci „úplně tvrdily rozhodné skutečnosti“ bych nejprve odkázal na odstavec 15. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 385/15, který je např. dostupný na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:2.US.385.15.1

    a proto navrhuji text „úplně tvrdily rozhodné skutečnosti“ nahradit „tvrdily všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti“, takže věta první bodu 5. by i s ohledem na můj předchozí komentář k „podle pravdy a “

    zněla „Je na stranách, aby tvrdily všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a aby označily důkazy k jejich prokázání.“

    Zatím navrhovaná formulace bodu 5. je podle mne rovněž v rozporu s tím, že účastník může se svým návrhem i po jeho podání k soudu nakládat, tj. i doplňovat nebo měnit a pokud by bylo vyžadováno „úplně tvrdily“ mohl by se najít někdo, kdo bude „úplné tvrzení“ formalisticky vyžadovat již při podání návrhu.

Komentáře jsou uzavřeny.