87. Úspěšný žalobce je povinen nahradit náklady žalovanému, jestliže žalovaný svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby a nárok žalobce při první příležitosti uspokojil nebo alespoň uznal, nepřichází-li uspokojení v úvahu. Úspěšný žalovaný je naopak povinen nahradit žalobci jeho náklady, jestliže jej svým chováním přiměl k podání žaloby a jestliže se žalobce při první příležitosti uplatněného nároku vzdal.

Pravidla pod bodem 87 představují výjimky k pravidlům pod body 85 a 86. Jsou odůvodněna stejnou myšlenkou jako ona, totiž že náklady by měla hradit strana, která zbytečně zasáhla do sféry protistrany. Dopadají však na situace, kdy je touto stranou nikoliv strana neúspěšná, nýbrž strana úspěšná, protože sice uspěla, avšak řízení a nákladům mohla předejít. Uplatnění základních pravidel, zohledňujících pouze výsledek řízení, by tu odporovalo myšlence, na níž jsou založena.

Prvé pravidlo dopadá na situace, kdy zahájení řízení zapříčinil žalobce, druhé pravidlo, zrcadlově obrácené, dopadá na situace, kdy je příčina na straně žalovaného. Prvé dopadá nejen na typický příklad vylučovací žaloby (žalobce je původcem zbytečných nákladů proto, že žalovaného, oprávněného v exekuci, o svém právu k nesprávně sepsané věci neinformoval před podáním vylučovací žaloby), ale třeba i na uplatnění pohledávky, která se stala splatnou až v průběhu řízení [Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 45, marg. č. 10; Fucik, R. in Rechberger, W. H. Kommentar zur ZPO. 3. vydání. Wien – New York : Springer, 2006, § 45, marg. č. 3; srov. III. ÚS 3592/16]. Druhé může dopadat např. na úspěšného žalovaného, který vydržel žalobcův pozemek a žalobce o tom neuvědomil (kdyby tak v reakci na předžalobní výzvu k vyklizení učinil, k řízení nemuselo dojít), nebo na žalovaného, který žalobci plnil těsně před podáním žaloby a žalobce o tom nemohl vědět [Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 45, marg. č. 19], nebo na žalovaného, který před podáním žaloby omylem zaplatil na účet jiné osoby než žalobce, jestliže žalobce vzal žalobu zpět poté, co mu tato osoba plnění vydala (tento případ řešil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 439/06).

Prvé pravidlo odpovídá současnému § 143 OSŘ, avšak doplňuje se o to, co oproti tradičním úpravám (např. § 45 CŘS) chybí, tj. o podmínku „uznání nároku“ (podrobně o tom Dvořák B. Náhrada nákladů řízení neúspěšnému žalovanému. Právní fórum, 2010, č. 5). Teprve, když žalovaný nárok žalobce včas uzná, se ukáže, že podání žaloby bylo zbytečné. Návrh jde však ještě dále a tam, kde je možné uspokojení nároku žalobce (tedy zejména u žalob na plnění), žádá, aby žalovaný nárok žalobce nikoli jen uznal, ale uspokojil. Jestliže totiž žalovaný žalobce neuspokojí, pak nelze říci, že žaloba byla zbytečná, protože jen její pomocí donutí žalobce žalovaného k plnění [srov. Fucik, R. in Rechberger, W. H. Kommentar zur ZPO. 3. vydání. Wien – New York : Springer, 2006, § 45, marg. č. 3; nebo Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 45, marg. č. 10].

Pravidlo se tudíž uplatní jak při skončení řízení na základě uznání nároku, tak při skončení řízení na základě uspokojení žalobce a zpětvzetí žaloby (vzdání se nároku). K uspokojení nebo uznání nároku musí ovšem dojít co nejdříve, protože jen tak lze jednoznačně říci, že řízení bylo možné předejít. Protože tento okamžik může nastat v různou dobu (když se žalovaný dozví o excindačním nároku žalobce nebo když dospěje uplatněná pohledávka), je vyjádřen neurčitým výrazem „při první příležitosti“, použitým v současném znění § 45 rakouského ZPO.

Druhé pravidlo, jak řečeno, je zrcadlovým odrazem prvého. OSŘ, ani starší úpravy podobné pravidlo neobsahují [úpravu, byť v poněkud jiné podobě, přinesl až čl. 107 odst. 1 písm. b) švýcarského ZPO], avšak v zahraničí je jeho potřeba pociťována již dlouho a pravidlo se dovozuje analogicky z prvého [tak již kdysi např. Goldschmidt J. Zivilprozessrecht. Berlin – Heidelberg : Springer Verlag, 1929, s. 79; nyní zejména Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 45, marg. č. 12 an.]. U nás potřebu dosvědčuje praxe, která např. na zpětvzetí žaloby odůvodněné zaplacením krátce před podáním žaloby reaguje nespravedlivým závěrem, že zastavení řízení zavinil žalobce (tak nejspíš i Vláčil D. in Svoboda K. et al. Náklady řízení. Praha : C. H. Beck, 2017, s. 128, dle kterého jde tato skutečnost k tíži věřitele).

Tak jako je prvé pravidlo podmíněno uspokojením nebo uznáním nároku, je druhé z obdobného důvodu podmíněno vzdáním se nároku, tedy maximálním uspokojením zájmu protistrany. Pouhé zpětvzetí žaloby nestačí.

Žádný komentář