89. Předchozí pravidla se neuplatní, pokud se strany během řízení pro případ jeho určitého skončení dohodly o náhradě nákladů jinak.

Možnost dohody o nákladech – kterou soud převezme do výroku konečného rozhodnutí – je v OSŘ tradičně připuštěna jen pro smír (rakouský ZPO ji v § 237 odst. 3 jednou z novel rozšířil i pro zpětvzetí žaloby). Procesní právo, ovládané dispoziční zásadou, však stranám dává různé možnosti, jak ukončit řízení nebo jak si vzájemně ustoupit, a není důvodu nutit je k tomu, aby vždy, když využití těchto možností chtějí spojit s vlastním řešením nákladů, uzavřely soudní smír; tím by byly nabízené možnosti vlastně devalvovány. Těžko lze navíc najít důvod, proč by strany, mohou-li disponovat s předmětem řízení, tedy s tím, co je účelem řízení, nemohly disponovat s náhradou nákladů, která je v procesu vedlejší (se širokou přípustností dohody o nákladech se možno setkat např. v současné rakouské literatuře, tak hlavně Bydlinski, M. Der Kostenersatz im Zivilprozess. Grundfragen des Kostenrechts und praktische Anwendung. Wien : Manz, 1992, s. 133 an.). Námitky lze mít leda proti dohodám, které jsou uzavírány před zahájením řízení, protože ty mohou mařit funkce náhrady (Kodek, G. E. Funktion und Dogmatik des Prozesskostenersatzes aus österreichischen Sicht. Zeitschrift für Ziviliprozess, 2015, č. 1, s. 60); po zahájení řízení však tyto funkce (účely), tj. předcházení zbytečným sporům a pobídka ke sporům potřebným, přestávají působit.

Žádný komentář