93. Tvoří-li stranu povinnou k náhradě nákladů více osob, rozdělí se mezi ně povinnost podle poměru jejich účasti na sporu. Nelze-li poměr účasti určit, jsou k náhradě nákladů řízení povinny společně a nerozdílně. K náhradě nákladů vyvolaných jen procesními úkony jednotlivých osob jsou však povinny jen tyto osoby. Je-li více osob na straně oprávněné, nahradí povinná strana každé z nich její náklady. Náhrada společných nákladů se mezi ně rozdělí podle jejich účasti na sporu nebo rovným dílem, nelze-li poměr účasti určit. To neplatí, požadují-li v soupisu nákladů jiné rozdělení.

Řešení otázky, jak rozdělit náhradovou povinnost mezi více osob vystupujících na téže straně, je inspirováno ustanoveními § 45 vládního návrhu CŘS 1937 a § 46 rakouského ZPO, s přihlédnutím k současnému výkladu druhého ustanovení. Ten se od textu zákona liší především v preferenci rozdělení povinnosti nikoli „podle hlav“, nýbrž podle účasti na sporu [srov. Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 46, marg. č. 3].

Náhrada nákladů způsobených jen některými ze společníků (např. neúspěšná námitka či obrana uplatněná jediným společníkem; blíže např. Neumann, G. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen I. 4. vydání. Wien : Manz, 1927, s. 547) je ze společné povinnosti vyňata jak pro případ náhrady podle podílů, tak pro případ náhrady společné a nerozdílné (podobně § 100 německého ZPO). Rakouský zákonodárce tak sice učinil jen pro případ solidarity, avšak výkladem se dovozuje i pro případ náhrady podle podílů [srov. Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 46, marg. č. 4].

Rakouský (ale ani německý) zákon neobsahuje zvláštní ustanovení pro společenství na straně oprávněné, neboť vychází z toho, že každý z oprávněných má své náklady a každému náleží jejich náhrada. To uznává i tento návrh. Výjimkou je však situace, kdy mají oprávnění některé z nákladů společné (zejména náklady na advokáta). Pro tyto případy doplňuje návrh pravidlo, které je jako východisko všeobecně přijímáno v Rakousku [Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 46, marg. č. 2], totiž že náhrada se mezi oprávněné rozdělí podle jejich účasti na sporu. Doplňuje se však podpůrné rozdělení rovným dílem a dále možnost, aby oprávnění sami určili, jak má být náhrada rozdělena.

Žádný komentář