99. Soud rozhoduje zpravidla bez ústního jednání, jen na základě předložených listin. Tak postupuje vždy, když zjišťuje náklady, jejich účelnost a výši. Rozhodné skutečnosti stačí v každém případě osvědčit.

Řízení o nákladech je jedním z hlavních míst pro uplatnění zásady jednoduchosti rozhodování o nákladech. Není žádoucí, aby spor o náklady přinášel další náklady. Proto návrh omezuje prostředky, jimiž má soud zjišťovat rozhodné skutečnosti, a snižuje míru důkazu pro jejich zjištění. To musí bezvýhradně platit pro takové otázky jako je zjištění, zda náklady byly vynaloženy, zda byly účelné a jaká je jejich výše. Posuzuje-li se ale např. chování stran před podáním žaloby (podle pravidel pod bodem 87), nemusí být takový proces dostačující, a proto návrh (pomocí slova „zpravidla“) ústnímu jednání nebrání. Bude na soudu, aby uvážil, zda je třeba ústní jednání nařídit. Zásadu jednoduchosti však návrh dále podporuje tím, že pro každý případ snižuje míru důkazu a připouští pouhé osvědčení rozhodných skutečností (prokázání jejich pravděpodobnosti). Vychází přitom z toho, že právo na spravedlivý proces ponechává zákonodárci v otázce míry důkazu volnost.

Žádný komentář