0. Část 4 Obnovení řízení

Jak již bylo uvedeno v pasáži věnované obecné charakteristice opravných prostředků, rozlišuje se ve věcném záměru mezi opravnými prostředky v pravém slova smyslu a jinými prostředky nápravy. Žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost patří do druhé kategorie, neboť na rozdíl od opravných prostředků obě postrádají devolutivní a zpravidla též suspenzivní účinky. To se promítá i v systematice: zatímco opravným prostředkům (odvolání, dovolání a stížnosti) je věnována část třetí, obnova řízení a zmatečnost budou upraveny v části čtvrté civilního řádu soudního.

Současná úprava, která řadí žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost mezi opravné prostředky (hlava druhá části čtvrté OSŘ; § 228 a násl.), není z uvedených důvodů správná. Za nepřijatelnou lze rovněž považovat koncepci žaloby pro zmatečnost v pojetí novely č. 30/2000 Sb. V § 229 OSŘ se vypočítává řada zmatečnostních důvodů, jimiž lze prolamovat právní moc rozhodnutí; u odvolání nebo dovolání se se zmatečnostmi jako s důvody těchto opravných prostředků vůbec nepočítá, a pouze se odvolacímu či dovolacímu soudu ukládá, aby k nim „přihlédl“ (§ 212a odst. 5, § 242 odst. 3 OSŘ). Takové pojetí věcný záměr odmítá. Zmatečnosti představují ty nejzávažnější nedostatky, jimiž může být řízení stiženo. Jde o porušení takových pravidel, na jejichž dodržování je nutno ve veřejném zájmu na řádném výkonu soudnictví trvat. Vzhledem k tomu, že u nich veřejný zájem přesahuje individuální zájem stran, musí se jimi soud zabývat z úřední povinnosti. Ze stejného důvodu je nezbytné, aby jejich odstranění bylo možné především v řízení o opravných prostředcích. Role žaloby pro zmatečnost je pouze podpůrná; má sloužit jenom k odstranění takových zmatečností, které nebylo možno odhalit a uplatnit během řízení o opravných prostředcích. Tomu odpovídají také dále uvedené důvody a omezující podmínky přípustnosti.

Žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení představují prostředky nápravy, jimiž může být prolomena právní moc soudních rozhodnutí. Tím narušují právní jistotu stran i třetích osob. Vzhledem k tomu, že věcný záměr usiluje o znovuobnovení významu právní moci – jehož důležitost současná úprava výrazně podceňuje – mohou být prostředky, které prolamují právní moc, připuštěny jenom ve velmi úzce vymezených výjimečných případech. Pravomocně skončené řízení může být znovu otevřeno pouze tehdy, pokud rozhodnutí soudu trpí takovými vadami, že jeho zachování by pro právní řád a právní mír představovalo větší nevýhodu, než jeho změna nebo zrušení (Fasching, H. W. Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeβrechts. 2. vydání. Wien : Manz, 1990, s. 1005).

Pro obě žaloby je rovněž společná jejich povaha (procesní konstitutivní žaloby), sledované cíle (1. odstranění rozhodnutí; 2. obnova původního řízení) a průběh řízení: na základě žaloby se vždy zahajuje nové řízení, které je nezávislé na řízení původním, a skončí rozsudkem vyslovujícím, zda se žalobou napadené rozhodnutí s účinky ex tunc ruší, či nikoliv (iudicium rescindens; „zrušovací“ řízení). Je-li rozhodnutí zrušeno, následuje zásadně druhá fáze, v níž se znovu rozhodne ve věci (iudicium rescissorium; obnovené řízení). Tyto společné rysy obou žalob umožňují, aby řízení o nich bylo upraveno v zásadě společně. Z toho vycházejí dále uvedená pravidla. S ohledem na to, že obě žaloby směřují k tomu, aby po odstranění napadeného rozsudku bylo původní řízení obnoveno, je celá část čtvrtá nadepsána jako obnovení řízení. Samostatně jsou pojednány pouze důvody obou žalob, a to z toho důvodu, že žaloba na obnovu na rozdíl od žaloby pro zmatečnost může být podána již před nabytím právní moci napadeného rozhodnutí. Ostatní aspekty řízení jsou však upraveny shodně a společně. Ze stejného pojetí vychází kupř. také německá úprava. Kniha čtvrtá německého ZPO je nadepsána jako obnova řízení (Wiederaufnahme des Verfahrens), jejímiž druhy jsou žaloba pro zmatečnost (Nichtigkeitsklage) a žaloba na obnovu (Restitutionsklage).

Žádný komentář