Díl 1 Předběžná opatření

Předběžná opatření mají, zjednodušeně řečeno, zajistit právo strany před jeho hospodářským či právním znehodnocením. Jejich účelem je tedy efektivita soudní ochrany práv, a proto je lze považovat za prvek právního státu (tak např. Walker W.-D. Der einstweilige Rechsschutz im Zivilprozeß und im arbeitsgerichtlichen Verfahren. Tübingen : Mohr 1993, s. 45 an.). Podobu jejich úpravy pak předurčuje právo na spravedlivý proces.

Dosavadní úprava v OSŘ z hlediska principu právního státu ani z hlediska práva na spravedlivý proces nevyhovuje: na jedné straně příliš omezuje dosažitelnost předběžného opatření (požadavkem prokázat důvod předběžného opatření, paušálním požadavkem kauce nebo nemožností odstranit vady návrhu), na druhé straně příliš omezuje odpůrcovo právo na slyšení (jeho kategorickým vyloučením před vydáním předběžného opatření) a nezachovává rovnost zbraní (stanovením lhůt jen ve prospěch navrhovatele, nemožností odvrátit předběžné opatření složením jistoty). Při srovnání se zahraničními úpravami (rakouskou, německou, ale třeba i slovenskou), se přitom ukazuje, že problematické bylo nejprve značné zjednodušení v roce 1964 a poté zavedení nestandardních prvků v letech 2000 a 2005.

Pokud jde o systematiku, věcný záměr stejně jako OSŘ zařazuje předběžná opatření přímo do úpravy civilního sporného řízení a nikoli do úpravy exekučního práva, kam je kdysi zařadili zákonodárci rakouský a německý (obráceně ovšem současná kodifikace švýcarská a slovenská). Předběžná opatření nesměřují k výkonu rozhodnutí, nýbrž k určité úpravě právního postavení stran do té doby, než bude rozhodnutí v (hlavním) nalézacím řízení vydáno. A protože na ně věcný záměr pohlíží jako na jeden ze způsobů ochrany soukromých práv, odlišný od ochrany žalobní, vyhrazuje jim místo mezi „Zvláštními způsoby řízení“.

To znamená, že nově budou předběžná opatření upravena na jediném místě. Již z obsahu odkazujícího § 102 OSŘ je totiž patrné, že pro rozdělení úpravy podle toho, zda je návrh na předběžné opatření podán před podáním žaloby nebo poté, nejsou věcné ani legislativně-technické důvody. Jediný rozdíl týkající se nutnosti podat žalobu [§ 76 odst. 3 a § 77 odst. 1 písm. a) OSŘ] může být snadno vyjádřen v rámci společné úpravy.

Žádný komentář