Díl 2 Ochrana držby

Řízení na ochranu držby (také nazývané posesorní řízení) je od 1. 1. 2014 opětovně součástí našeho právního řádu. Jeho úprava se odvíjí od hmotněprávní ochrany držby, jež je obsažena v § 1003 a násl. OZ. Prostřednictvím posesorní žaloby se může držitel domáhat obnovení původního stavu nebo zdržení se dalších zásahů do držby. Oba požadavky odpovídají obsahu žalobního požadavku u petitorních žalob (žaloby reivindikační a negatorní). Lhůta pro podání žaloby je stanovena v § 1008 OZ a činí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce o rušení nebo vypuzení z držby dozví (subjektivní lhůta), nejdéle 1 rok ode dne rušebního činu (objektivní lhůta).

Posesorní řízení má předběžnou povahu; nejedná se však o předběžné opatření. „Předběžná povaha“ ochrany držby je dána zejména tím, že podání žaloby nebrání tomu, aby později (či dokonce souběžně) probíhalo řízení o ochraně petitorní. Vydáním protichůdného rozhodnutí v petitorním řízení se potom stává rozhodnutí v posesorním řízení bezpředmětným. Cílem posesorního řízení je poskytnout rychlou, neformální a účinnou ochranu poslední držbě držitele (nikoliv tedy právu k držbě, k čemuž je vyhrazeno řízení petitorní) před svémocným vypuzením nebo rušením držby, a tím zajistit ochranu „celospolečenského“ míru prostřednictvím soudního rozhodnutí.

Tento účel by měla sledovat i procesní pravidla:

Author: david Šerpán

Žádný komentář