Díl 2 Společenství ve sporu

O společenství ve sporu (též o společenství v rozepři nebo o procesním společenství) hovoříme tehdy, vystupuje-li na straně žalující a/nebo žalované více osob. Procesní společenství netrvá nutně po celou dobu řízení; souvisí s instituty změny stran (např. při vstupu několika právních nástupců zemřelé strany do řízení) či se spojením věcí ke společnému projednání.

Platný občanský soudní řád obsahuje pouze základní, velmi omezenou úpravu procesního společenství v § 91 OSŘ. Rozlišuje dva základní druhy procesního společenství: samostatné a nerozlučné, nestanoví však žádné (ani základní) předpoklady jejich přípustnosti.

Žalobce/i tak za současného právního stavu může/mohou pasivní či aktivní samostatné společenství založit bez toho, že by mezi jím/jimi uplatněnými nároky vůči jedné či více osobám byla dána jakákoliv skutková či právní souvislost. Uvedenou skutečnost je třeba vnímat jako nedostatek právní úpravy: žalobci této zákonné „šance“ mohou zneužívat např. k obcházení pravidel o místní příslušnosti soudu. Institut vyloučení věci k samostatnému projednání (§ 112 odst. 2 OSŘ), kterým lze nedostatek v právní či skutkové souvislosti společně projednávaných nároků obecně eliminovat, není v takovém případě dostatečně účinný. Věcný záměr se proto navrací k řešení, jež se v českých zemích uplatňovalo až do počátku 50. let 20. stol.

Dále je třeba upozornit, že současná právní úprava vedle výslovného řešení otázek věcné a místní příslušnosti postrádá rovněž další pravidla týkající se obecných otázek s procesním společenstvím spojených. Jde především o problematiku náhrady nákladů řízení; její řešení se v současných poměrech dovozuje z obecné úpravy (zejm. § 151 odst. 1 OSŘ, resp. § 140 odst. 1 OSŘ). Lze však pochybovat, zda je to dostatečné; vždyť např. i § 429 uherského CŘS obsahoval v tomto směru úpravu zvláštní. Věcný záměr to napravuje v části týkající se úpravy nákladů řízení.

Žádný komentář