21. Kdo si činí zcela nebo zčásti nárok na věc nebo právo, o nichž je zahájen spor mezi jinými osobami, může až do pravomocného rozhodnutí tohoto sporu společně žalovat obě jeho strany.

Ukazuje se, že praktický význam hlavní intervence není příliš velký. Přesto by bylo chybou tento institut, opětovně zavedený do naší procesní úpravy zákonem č. 30/2000 Sb., v novém procesním řádu opomenout. Současná právní regulace v podstatě kopíruje ustanovení § 16 rakouského ZPO, resp. § 14 vládního návrhu CŘS 1937. V navazujících ustanoveních § 9a a § 88 písm. g) OSŘ jsou upraveny rovněž otázky věcné, resp. místní příslušnosti k projednání žaloby z hlavní intervence. Věcný záměr u této úpravy setrvává.

Jiná je ovšem otázka, zda právní úprava je předmětem správného výkladu praxe. Je zřejmé, že v ní převažuje nesprávný názor, podle kterého by petit žaloby z hlavní intervence měl být shodný vůči všem žalovaným (tj. vůči stranám hlavního procesu, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1638/2014). Tato skutečnost může souviset s tím, že společenství vzniklé v intervenčním sporu na žalované straně bývá označováno jako nerozlučné (srov. Kolbaba, A. – Rubeš, J. – Tolar, J. Civilněprocesní předpisy platné v zemi České a Moravskoslezské. Praha : Právnické vydavatelství JUDr. Václav Tomsa, 1947, s. 124). Jde ovšem o společenství samostatné (srov. Kodek, G. E. – Mayr, P. G. Zivilprozessrecht. 2. vydání. Wien : Facultas, 2013, s. 155), neboť není nutné, aby rozsudek vyzníval vůči stranám původního řízení stejně. Tak se např. připouští, aby se hlavní intervenient domáhal na žalobci z hlavního sporu určení, že je vlastníkem věci, a současně na žalovaném z původního sporu jejího vydání [Dvořák, B. in Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až § 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha : WK ČR, 2016, s. 383]. Doplňovat však právní úpravu o výslovné řešení uvedených otázek se nejeví jako vhodné; změna nesprávného výkladu právní praxe je výzvou pro právní vědu.

Praxi naopak nečiní potíže pořadí, v jakém má být o žalobách rozhodováno. Soud buď usnesením spojí hlavní a intervenční řízení ke společnému projednání, nebo původní spor do doby vyřízení intervenčního sporu přeruší (srov Lavický, P. in David, L. – Ištvánek, F. – Javůrková, N. – Kasíková, M. – Lavický P. a kol. Občanský soudní řád. I. díl. Komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2009, s. 430). Ani v tomto směru tedy není zapotřebí právní úpravu doplňovat.

Dodává se, že CŘS obsahoval v ustanoveních § 22 až § 25 úpravu tzv. pojmenování auktora. Ve své podstatě šlo o zvláštní případ změny účastníků; byl-li žalován pouhý držitel věci nebo věcného práva, mohl po doručení žaloby vyzvat vlastníka (auktora), aby se ve lhůtě vyjádřil ke svému poměru k žalobou uplatněnému nároku. V případě, že auktor svůj vztah k věci uznal, mohl se souhlasem žalovaného vstoupit do sporu na jeho místo. Podle rakouské literatury jsou v současné době případy pojmenování auktora v praxi extrémně řídké (Kodek, G. E. – Mayr, P. G. Zivilprozessrecht. 2. vydání. Wien : Facultas, 2013, s. 160). Převzetí této úpravy se proto nenavrhuje.

Jeden komentář
  1. Otázka hlavní nebo vedlejší intervence může nabývat na významu v řízeních o úpravu výživného, kdy v pozici oprávněných vůči jedné osobě je více osob (dětí z více vztahů, manželek, rodičů povinného apod.) Tato situace je dosud silně podceněna a v rámci jednoho řízení nelze hájit účinně práva další oprávněných, a už vůbec ne nezletilých dětí.




    0



    0

Napsat komentář