81. Náklady řízení, jestliže vznikly v řízení nebo před ním jeho přípravou, jsou zejména náklady na zastoupení advokátem, soudní poplatky a jiné hotové výdaje strany a jejího zástupce, není-li jím advokát, dále výdělek strany a jejího zákonného zástupce ušlý účastí na soudním roku, náklady na dokazování a na tlumočení. Složení nákladů na zastoupení advokátem a jejich paušální výši pro jeden stupeň řízení stanoví zvláštní právní předpis. Ten stanoví též paušální výši hotových výdajů strany nebo jejího zástupce, který není advokátem, pro případ, že nedoloží jejich výši.

Úvodní pravidlo vymezuje, jaké náklady stran jsou předmětem této úpravy, a to v zásadě shodně jako dosavadní úprava. Výslovně jsou do pojmu nákladů řízení zahrnuty předprocesní náklady, jejichž náhrada by jinak musela být uplatňována zbytečně a nákladně cestou žaloby. Výslovnost by měla odstranit tápání praxe. Té se však ponechává, aby určila, které předprocesní náklady lze za náklady řízení považovat (např. předžalobní upomínka, náklady na obstarání důkazů nebo vyčíslení nároku atd.).

Pokud jde o zmocnění k podzákonné úpravě nákladů na zastoupení advokátem, vrací se návrh k odměně upravené paušálně pro jednu instanci řízení. Výhodou této úpravy ve srovnání s odměňováním za jednotlivé úkony právní služby je jednoduchost a odrazování od neúčelných úkonů a také větší předvídatelnost rozsahu nákladů, které mohou v řízení vzniknout. Budoucí úprava se však musí vyhnout nedostatkům, pro něž Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (nález sp. zn. Pl. ÚS 25/12). Lze též říci, že aby měla paušální úprava smysl, neměly by se úkony právní služby advokáta počítat ani za účelem náhrady tzv. režijního paušálu.

Věcný záměr zachovává zmocnění ke stanovení paušální výše hotových výdajů pro stranu nezastoupenou advokátem (§ 151 odst. 3 OSŘ).

Jeden komentář
  1. Problém spatřuji ve dvojím možném pohledu na předprocesní náklady. Pokud k řízení nedojde (např. pohledávka bude uspokojena), nemůže se jednat o procesní náklady a strana si bude muset tak jako tak vysoudit jako hmotněprávní příslušenství své pohledávky. Naopak pokud dojde k řízení, není přeci žádný problém, aby žalobce jako součást předmětu řízení určil také své náklady, jež mu před jeho zahájením vznikly tak, jak se tomu běžně děje u úrokového příslušenství. Navrhovaná úprava dále zbytečně znejisťuje vztahy stran, kdy se teprve bude judikatorně řešit, jaké předprocesní náklady jsou ještě spojeny s přípravou řízení a jaké nikoli.
    Pro upřesnění komentáře, paušální úprava náhrady nákladů advokátního zastoupení pro celé řízení v jednom stupni se nevrací, je i nyní v OSŘ zakotvena (§ 151/2). Jen ministerstvo v rozporu se zákonem se nepostaralo o vydání příslušného zvláštního právního předpisu.
    Nakonec k náhradě hotových výdajů advokátního zástupce. Správně je poznamenáno, že by neměla být přebírána úprava advokátního tarifu, která řeší vztahy mezi advokátem a jeho klientem a nikoli mezi stranami sporu. Pak ovšem není jasné, proč by neměly tyto výdaje být hrazeny stejně, jako u jiného zmocněnce (viz první odstavec). Pokud strana jejich vznik prokáže, nechť jsou nahrazeny.
    Dalším zcela jednoduchým možným řešením je minimální paušální náhrada za celé řízení v jednom stupni bez ohledu na zastoupení a jeho kvalitu. Náklady přesahující její výši si každá strana ponese sama. Soudní pře je vždy drahá a každý by měl zvážit rizika jejího vedení a ekonomického významu soudního rozhodnutí pro sebe. Často jsou rozsudky vydávány jen pro satisfakci strany, pro účetní „pořádek“ … a pod., bez reálného příznivého dopadu do jejích poměrů.

Komentáře jsou uzavřeny.