85. Plně neúspěšná strana je povinna nahradit protistraně a jejímu vedlejšímu intervenientu jejich náklady, ledaže některé z nich vynaložili neúčelně. Je-li neúspěch na obou stranách, nahradí náklady protistraně a jejímu vedlejšímu intervenientovi v poměrné výši ta, jejíž neúspěch je větší. Je-li neúspěch na obou stranách přibližně stejný, není náhradou povinna žádná. Soud však může straně uložit povinnost k plné náhradě nákladů, jestliže částečný neúspěch protistrany je nepatrný nebo je důsledkem obtíží při vyčíslení nároku.

Základní náhradová pravidla jsou nejjednodušším projevem výše uvedené ideje. Věcně jsou shodná se současnou úpravou a jejím výkladem, jen ve druhé části třetího odstavce jsou nově, po vzoru čl. 107 odst. 1 písm. a) švýcarského ZPO, zobecněny případy, kdy soud může přiznat plnou náhradu i přes částečný neúspěch („obtížné vyčíslení nároku“).

Neúspěšná strana ovšem není povinna nahradit náklady, které si protistrana způsobila zbytečně sama. Návrh je v souladu se zažitou praxí označuje jako „neúčelné“. To, že nejsou předmětem náhrady, se oproti dosavadní úpravě formuluje jako výjimka („ledažeˮ), čímž se přesněji postihuje odůvodňování nákladového rozhodnutí (soud se v odůvodnění nezabývá účelností každého jednoho nákladu, ale odůvodňuje přiznání náhrady nákladů vůbec a jen případně vyloučení nákladu neúčelného).

Podle rakouského vzoru se upravuje postavení vedlejšího intervenienta. Zakotvuje se jeho právo na náhradu, nikoliv však povinnost k náhradě, protože jeho procesní úkony jsou přičitatelné jeho straně, a ta tudíž má hradit náklady z nich vzniklé [viz např. Bydlinski, M. in Fasching, H. W. – Konecny, A. Kommentar zu den Zivilprozessgesetzen. 2. Band 1. Teilband (EGZPO und §§ 1 – 73b ZPO). 3. vydání. Wien : Manz, § 41, marg. č. 12]. Věcný záměr si je vědom, že mohou nastat různé zvláštní situace, v nichž toto řešení nebude vyhovující, avšak aby úpravu příliš nekomplikoval, ponechává náležité řešení na dotváření práva. Uvedené ovšem platí jen pro pravidelného vedlejšího intervenienta. Výjimečný intervenient má podle bodu 25 postavení nerozlučného společníka, a proto pro něj i v otázce nákladů platí to, co pro společníka (což se převážně uznává v Rakousku a výslovně je stanoveno v § 101 odst. 2 německého ZPO).

Žádný komentář