123. Uzavřou-li strany smír, soud jej na návrh zapíše do protokolu a usnesením vysloví, že řízení je skončeno. Pokud obsahuje povinnost k plnění, je smír vykonatelný v exekuci. Jestliže je však smír podle hmotného práva zdánlivý nebo neplatný a k neplatnosti se má přihlížet i bez návrhu, soud vysloví, že řízení skončeno není, a v řízení pokračuje.

Jak uvedeno výše, z dispoziční zásady vyplývá, že spor má skončit již účinkem dispozičního úkonu, tedy v tomto případě účinkem smíru. Věcný záměr proto upouští od schvalování smíru a vrací se k tradičnímu zaprotokolování smíru (tak zejména v Rakousku a Německu, ale i v Polsku). Navíc však – obdobně jako v případě zpětvzetí žaloby – přidává deklaratorní rozhodnutí o skončení řízení, čímž sleduje dva cíle. Prvním je ochrana právní jistoty – soud postaví na jisto, zda a v jakém rozsahu řízení smírem skutečně skončilo. Druhým cílem je omezení možnosti zpochybnit účinnost smíru, tedy také právní jistota. Kdyby strany neměly možnost zpochybnit účinnost smíru stížností proti rozhodnutí o skončení řízení, případně žalobami směřujícími k obnovení řízení, musely by mít po ruce návrh na pokračování v řízení, který by však těžko mohl být omezen lhůtou a zvláštními podmínkami stanovenými pro uvedené prostředky (což je řešení rakouské).

Důvodem neúčinnosti přitom mohou být jak vady procesní (např. uzavření smíru před vyloučeným soudcem, před mezinárodně nepříslušným soudem, v řízení, jemuž brání překážka rei iudicatae, nebo řádně nezastoupenou stranou), tak vady hmotněprávní (např. uzavření smíru v omylu nebo pod bezprávnou výhrůžkou, v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy). Smír má totiž dvojí povahu a věcný záměr vychází z toho, že k tomu, aby ukončil spor, musí splňovat požadavky nejen procesní, nýbrž i hmotněprávní. Lze totiž předpokládat, že smírem podle hmotného práva neplatným strany spor ukončit nezamýšlí.

Je-li smír neúčinný, měl by soud deklarovat, že řízení neskončilo, a v řízení pokračovat. Toto „negativní“ rozhodnutí má učinit jednak v zájmu právní jistoty, jednak proto, aby strany měly možnost dosáhnout nápravy, domnívají-li se, že smírem spor vyřídily. Výslovně se přitom toto rozhodnutí soudu ukládá jen pro případ hmotněprávních vad. Soud je má sice učinit i v případě vad procesních, avšak to plyne již z obecných pravidel. Připomínat to zde by navíc nemělo smysl, protože těžko nastane situace, že soud nechá strany uzavřít smír a přitom si bude uvědomovat jeho procesní vady.

Vydá-li soud přes neúčinnost smíru rozhodnutí „pozitivní“, mají strany výše zmíněné prostředky nápravy. Ty se však uplatní hlavně pro případ procesních vad. Hmotněprávní vady lze jimi postihnout velmi omezeně. Jejich plné posouzení je možné jedině cestou práva, tedy na základě žaloby nebo námitky, což reflektuje následující pravidlo.

Z důvodů uvedených na začátku se smíru se přiznává vykonatelnost, avšak nikoli právní moc.

Jeden komentář
  1. Bylo by dobré výslovně zakotvit možnost skončení části sporu smírem. To by se mohlo týkat nejen kumulace nároků, ale i části nároku. Často spor zbytečně pokračuje celý, když je sporná jen jeho malá část, anebo za současné úpravy je sporný nárok na náhradu nákladů řízení, resp. jedna ze stran náhradu nákladů žádá a druhá ji odmítá platit. Částečným smírem a částečným skončením řízení by se soud mohl věnovat jen sporným nárokům a tím by se jistě snižovaly i náklady řízení.




    0



    0

Napsat komentář